Bio Revue
Předplaťte si tištěné
vydání časopisu
BIOREVUE a ušetříte!
Tel.: 225 985 225

Jana Vlková: Květiny? Na talíř s nimi!

29. 9. 2015

Tuhle paní byste na svou květinovou zahrádku určitě nepustili. Jana Vlková by ji totiž změnila k nepoznání. Květiny miluje trochu netradičním způsobem – jí je. „Zpestřuje to konfekční hypermarketovou stravu, je to něco navíc,“ říká s úsměvem.

Proč bychom měli jíst květiny?

Člověk je zdravý, když je jeho strava co nejpestřejší. Typickým učebnicovým příkladem je tropický deštný prales, ve kterém roste a žije bezpočet druhů rostlin i zvířat. To je stabilní ekosystém.

Květinu lidé vnímají spíš jako dekoraci. Platí to i na talíři, nebo může nahradit i plnohodnotné jídlo?

To asi ne. Já ráda říkám, že květina na talíři je jako brož. Není to kabát, který by vás zahřál. Květina dělá radost.

Jak jste se vlastně ke květinám dostala?

Moje matka je botanička. Vystudovala systematickou botaniku, což je klasický badatelský obor, ke kterému ji osud nakonec nezavál, ale věnovala se jiným věcem souvisejícím s rostlinami. Všechny kytičky uměla pojmenovat a já ji následovala. Jako malé dítě jsem se naučila většinu květin poznat. A můj dědeček, kterého jsem nikdy nepoznala, byl prý bohem políbený zahradník. Maminka sama na zahradě pěstovala všechno možné, i když se za pěstitelku nepovažovala. K záhonkům jsem tedy měla blízko odmalička, i když se jednalo spíš o zeleninu. Kytky maminka nikdy nejedla, naopak, když jsem s tím začala, říkala mi, že to je divné a nikdo to nebude jíst.

Jaké byly první reakce okolí, když jste jim naservírovala pokrm z květin? 

Když jsem kytičky poprvé začala servírovat, tak si maminka vymýšlela katastrofické scénáře o tom, jak by někdo mohl sníst špatnou bylinu. Tatínek neříkal nic, což bylo vlastně ještě horší. Oba dva se přitom dívali tak nějak upjatě a koženě.

Asi nebyli sami. Jíst květiny je pro většinu lidí stále přinejmenším nezvyklé. Je to návrat do minulosti, nebo móda?

Já k tomu tíhnu od malička, jsem taková tvořivá. Hlavně jsem ale vyrostla v Praze a pražská populace je podle mého názoru jiná než zbytek Čech. Myslím si, že lidé jsou nabaženi supermarketového sortimentu a tohle je věc, která dokáže pokrmy jednoduchým způsobem ozvláštnit, vylepšit a učinit je zdravějšími. Snad všichni v Praze totiž šílí po zdravé výživě. Já ale nešílím, já si jen hraju.    

Co jsou to vlastně jedlé květiny, patří sem jen bylinky?

Pod pojmem bylinky si představím ty středomořské aromatické. Člověk si je automaticky spojuje s tymiánem nebo rozmarýnem. Pak existuje botanický výraz byliny, což jsou řekněme „měkké“ rostliny. Kromě keřů, stromů, mechů a kapraďorostů tedy vlastně všechny.

Ke konzumaci je vhodná celá rostlina, nebo jen její část?   

Já osobně nejím kořeny, hlízy a většinou ani plody, protože to už je jiná kapitola. Mění se to i s ročním obdobím. Na jaře mám nejraději listy, v létě zase květy. Rostlina, která na jaře začíná rašit, chce v první řadě rychle vyrůst. Až potom začne vyhánět do květu a v listech ukládat látky, které mají zabránit tomu, aby je někdo okusoval – lidi, slimáci, kdokoliv. Listí je proto na jaře jemné až delikátní s mírně hořkou příchutí, která je později silná a odpuzující pro živočichy, kteří by tu rostlinu chtěli sníst.

Kterou kytičku máte nejraději?

Já miluju denivky, to jsou úžasné bezúdržbové trvalky. Navíc jsou bujné a hodně rostou. Když máte dobré stanoviště, tak se jich nezbavíte. Skvělá je také lichořeřišnice, která chutná po ředkvičkách, do salátů je naprosto úžasná. Mám ráda i letní louku. Vysávání květů hluchavek nebo jetele je pro mě jednoznačný symbol horkého léta, ročního období, které mám ze všech nejradši.

Kde takové kvítí musí růst, aby bylo jedlé? Asi ne v parku, kde čůrají psi, že?

To ne, denivka je zahradní rostlina. Dá se ale najít, i když zahradu nemáte. Spousta rostlin roste ve volné přírodě. Ne tedy přímo v Praze, ale když kousek vyjedete, určitě něco najdete. Já mám dobře prochozenou Prahu 6, kde žiju. Mou oblíbenou destinací je Šárka, ve které jsou ovšem různé chráněné oblasti, ve kterých je zákonem zakázáno cokoliv trhat. Šárka je ale rozlehlá a jsou tam místa, která chráněná nejsou a kytičky na nich rostou hojně. Často také mířím na Suchdol, který je blízko MHD, ale i k přírodě.

Co všechno sbíráte?

Ve své Květinové kuchařce uvádím 99 květin, ale sbírám i jiné, které tam popsané nejsou. Když opadne moje jarní lačnost po zeleném lupení, tak se ze mě stává estét a okusuju rostliny v květu. Nedokážu jít po mezi, aniž bych utrhla květ šípkové růže. Mám ráda luční zvonky i zahradní karafiáty.

Jaký potenciál v sobě kytičky vlastně mají? Obsahují vitaminy a jiné výživové látky?

Pokud je sbíráte v čistém prostředí, tak obsahují látky, na které je člověk po tisíciletí zvyklý, a které mu dělají dobře, tedy stopové prvky, vitaminy, flavonoidy, hořčiny, enzymy, silice, třísloviny a další. 

Jak se pozná jedlé kvítí od nejedlého?

Nejlepší je vzít si k ruce odborníka, který tomu rozumí. Já třeba pořádám terénní semináře, takové botanické poznávačky. Když totiž vidíte rostlinu přímo v přírodě, tak si to lépe uvědomíte. Na místě se dají mnohem lépe popsat poznávací znaky a popřípadě hned reagovat na otázky. Botanik neví, co laika na rostlině zaujme. Herbář je sice výborný, ale někdy nestačí. Herbáře jsou sbírky, ale nedají se podle nich určovat rostliny. Ty se poznávají podle klíčů k poznávání rostlin, což jsou knihy, které používají dost složitou vlastní terminologii. Laik se v nich těžko orientuje.

Mohu si jedlé kvítí vypěstovat doma?

Pokud máte zahradu, tak určitě. Něco by šlo i v truhlíku za oknem – záleží ale na tom, kam to okno vede. Já mám zahradu v zahrádkářské kolonii, kde se vyřádím. Lepší to je na balkoně, kde by se dala vypěstovat i ta lichořeřišnice stejně jako netřesk nebo pažitka, která i nádherně kvete. Moje maminka pažitku považovala za nejedlou, když jde do květu, přitom jsou její květy vynikající.

Je mezi kytičkami nějaká vitaminová bomba?

Skoro všechno jarní listí je plné vitaminu C. Králem mezi jarním býlím jsou česneky, nejen ten medvědí, ale i podivný. Navíc mají prokazatelné dezinfekční vlastnosti. V zásadě pikantní chutě podporují trávení a působí antisepticky, kyselé chutě podporují chuť k jídlu. Svíravé chutě mohou být osvěžující a povzbuzující.  

Vaše květinová kuchařka je plná zajímavých receptů. Vymýšlela jste je sama? 

Inspirovala jsem se především francouzskou literaturou a recepty následně upravovala podle své chuti a českých zvyklostí. Třeba krém se sušenou mařinkou jsem dala do pořádných věnečků se šlehačkou, ve Francii se používal jen na slepování obyčejných cukrářských piškotů.  

Který z receptů je váš nejoblíbenější? Je vůbec takový?

Asi není. Já jsem si z té kuchařky udělala vlastně takový památníček. U každého receptu je můj osobní příběh, který má čtenáře motivovat k tomu, aby si dané jídlo spojoval s něčím příjemným. 

Autor: Jana Tržilová vytisknout

Vaše názory

Přidat svůj názor

BIOREVUE DOPORUČUJE:


BIOREVUE DOPORUČUJE:


TIP NA NÁVŠTĚVU:


PRO VAŠE MILÁČKY:

Aktuální číslo časopisu

VYCHÁZÍ KAŽDÉ PRVNÍ PONDĚLÍ V MĚSÍCI!

Starší čísla časopisu

Created by ArtWeby | Powered by ArtCMS