Bio Revue
Předplaťte si tištěné
vydání časopisu
BIOREVUE a ušetříte!
Tel.: 225 985 225

Rýže nemusí být jen bílá

29. 4. 2014

Rýže patří mezi chutné přílohy i součásti hlavních jídel. Mnohdy si však neuvědomujeme, že správným výběrem druhu můžeme tělu dodat látky, které přispějí k naší kondici a zdraví.

Nejběžnějším druhem rýže, který ve své spižírně najdeme snad všichni, je bílá rýže. Při jejím zpracovávání dochází k úplnému odstranění všech slupkových obalů. Sice ji můžete zakoupit dlouhozrnnou, střednězrnnou i kulatozrnnou, ale mechanickou úpravou ztratila téměř všechny živiny. Bílé zrno totiž obsahuje jen malé množství bílkovin, jinak je pouze plné sacharidů. Ještě horším případem je předvařená bílá rýže, která se prodává ve varných sáčcích. Ano, její příprava je hodně nenáročná, ale tenhle typ vlivem vysoké teploty a následného, byť krátkého varu ve velkém množství vody v sobě nemá z původních významných látek takřka nic. Oproti tomu také běžně dostupná rýže parboiled má uchováno zhruba 80 procent všech složek, mezi kterými jsou minerály i vitaminy. Bývá totiž vakuována, namáčena do horké vody a upravována párou pod tlakem. Tímto procesem přejdou výživově významné prvky ze slupky do samotného těla zrna, což znamená, že se po oloupání a následném vyleštění nikam neztratí. Tato rýže je tvrdší, ale nelepí se.

Chuťový zážitek

Pokud to ale se svým zdravím myslíte skutečně vážně, pak sáhnete po přírodní rýži natural, která je typická svou hnědou barvou. Kromě hořčíku, fosforu, vápníku a vitaminů obsahuje také nenasycené mastné kyseliny a vlákninu. Nebojte se ji použít k uvaření nákypu nebo rizota.

Tajemné slovíčko basmati, které v hindštině znamená královna vůní, je na krabičkách s rýží poměrně častým jevem. Odborníky je považována za nejušlechtilejší odrůdu rýže, což umocňuje i fakt, že má výbornou lehce oříškovou chuť a skvělou vůni, takže si na ní jistě pochutnáte. Svou tradici šlechtění započala před stovkami let, a to v Indii a Pákistánu, kde jsou pole zavlažována vodou z ledovců. Každá z těchto dvou zemí má svou vlastní odrůdu, v Indii je to Dehra Dun a v Pákistánu Super Kernel Basmati. Roli v kvalitě této rýže nehraje jen správné pěstování, ale také skladování, které by mělo trvat zhruba rok a půl až dva roky, a to za speciálních podmínek, přičemž nejdůležitější je sucho a temno. Bohužel při úpravě basmati dochází k odstranění slupek i leštění bez předešlé úpravy, což znamená, že po zdravotní stránce vám nepřinese tolik dobrého jako rýže parboiled nebo natural.

Vůně jasmínu

Podobným případem, kde hlavní roli hraje gurmánský zážitek, tady navíc spojený s květinovou vůní, je jasmínová rýže. Ta je pěstována převážně v Thajsku a používá se například do rizot a sladkých i slaných nákypů, protože na rozdíl od basmati je po uvaření lepivá. Typickými jsou pro ni středně dlouhá zrna, která mohou mít bílou barvu s nádechem do žluta či hněda. Oblíbená je hlavně v thajské a čínské kuchyni. Nenechte se ale zmást jejím názvem, nejde o to, že by obsahovala nějaké jasmínové aroma. Vůně, která tolik připomíná květy jasmínu, je pro ni přirozená. Navíc u tohoto druhu byly prokázány pozitivní účinky na snižování cholesterolu.

K už zmiňované parboiled bývá připodobňována rýže patna. Jde o nejkvalitnější dlouhozrnnou rýži, která je charakteristická svou neutrálností, a to jak v případě chuti, tak i vůně. Po uvaření je sypká a nelepí. Její štíhlá a dlouhá zrna jsou vhodná například jako příloha k masům.

Trocha exotiky

Pro ty, co rádi zkouší něco nového, je na trhu řada méně známých druhů rýže. V první řadě je to rýže arborio, která má kulatější zrnka připomínající drobné perličky. Po uvaření značně lepí a vytváří až kašovitou hmotu. Pěstována je především v Itálii a i tam si na ní můžete pochutnat v té nejlepší podobě. Italové ji totiž používají k přípravě svých pověstných rizot. Na ta se dále hodí rýže carnaroli, protože stejně jako arborio vstřebává vodu, díky čemuž je dosaženo potřebné konzistence.

Ještě výjimečnější je červenohnědá bhútánská rudá rýže s lehce ořechovou vůní, která se pěstuje v nadmořské výšce Himálaje. Zavlažuje ji tisíc let starý viadukt, a to vodou bohatou na stopové prvky. Svou rodinu nebo návštěvu můžete také překvapit planou rýží, které se někdy říká indiánská či divoká. Ta má dlouhá zrna tmavě hnědé až černé barvy. Jde o semena severoamerické vodní trávy, která jsou bohatá na vitamin B. I když nejde o pravou rýži, chutná skvěle, její cena je ale poměrně vysoká, protože se sbírá ručně. Přimíchat ji můžete třeba do salátů. Dostupnější formou je mix těchto semen se skutečnou dlouhozrnnou rýží.

Za kvalitu se platí

Nejen pro oživení pokrmů, ale také k příjmu hodnotných látek se hodí barevné druhy rýže. Jedná se především o hnědou, červenou, černou nebo fialovou. Jejich slupky nejsou oloupané, a navíc obsahují vysokou míru antokyanů, tedy ve vodě rozpustných pigmentů. Ty když se při varu uvolní, rýže dostane výrazné zbarvení.

Hlouběji do kapsy je také nutné sáhnout v případě bio kvality. Jen tak ale získáte takovou rýži, která je vypěstovaná bez jakýchkoliv chemických hnojiv.

Autor: Jana Maláková vytisknout

Vaše názory

Přidat svůj názor

BIOREVUE DOPORUČUJE:


BIOREVUE DOPORUČUJE:


TIP NA NÁVŠTĚVU:


PRO VAŠE MILÁČKY:

Aktuální číslo časopisu

VYCHÁZÍ KAŽDÉ PRVNÍ PONDĚLÍ V MĚSÍCI!

Starší čísla časopisu

Created by ArtWeby | Powered by ArtCMS