Bio Revue
Předplaťte si tištěné
vydání časopisu
BIOREVUE a ušetříte!
Tel.: 225 985 225

Dalibor Lžičař: Děti bychom měli vést ke sportu

1. 11. 2016

Mobilní masér a lektor tchaj-ťi Dalibor Lžičař vidí zdraví, sílu, vitalitu i osobní štěstí v pravidelném provádění pohybových aktivit, ke kterým by měli dospělí vést také své děti.

Jak jste získal kladný vztah ke cvičení?

Rodiče byli oba gymnasté a v dětství jsem strávil spoustu času v tělocvičně. Od malička mě tahali na sportoviště a dneska jsem za to vděčný. Vystudoval jsem ale strojařinu, protože jsem stejně jako mnozí ještě nevěděl, co chci doopravdy dělat. Šel jsem na školu proto, že se tam hlásil můj nejlepší kamarád, se kterým jsme tehdy chodili běhat. Myslím si, že rodiče mají jít dětem příkladem a být jim vzorem. Pravidelná pohybová aktivita je základem pro utužení zdraví.

Je pravda, že jste odmítl modrou knížku?

Ano. Když mi v roce 1999 na vojně diagnostikovali onemocnění páteře Scheuermann a nabídli mi modrou knížku, odmítl jsem, protože už mi stejně zbývalo málo času k ukončení služby. Jen díky pravidelnému cvičení a sportu se držím v relativně dobré kondici a nemoc mi nezpůsobuje téměř žádné omezení. Byl to impulz k tomu, abych se sebou něco dělal a přemýšlel o svém zdraví víc, než je běžné.

Co vás přivedlo k vaší práci?

Vše začalo v době, kdy jsem byl stále extrémně unavený a lékaři nevěděli, co mě trápí. Potkal jsem Dušana Tomka, který mi pomocí pulzové diagnostiky zjistil, že mám boreliózu, což vzápětí potvrdili i lékaři na základě testů. Začal jsem se tomu věnovat, jezdit po kurzech. To odstartovalo celou moji cestu. Učil jsem se „pulzovku“, ušní akupunkturu a základní principy čínské medicíny. Navštěvoval jsem tenkrát i kurzy Radomíra Růžičky a začal se zajímat i o masáže. Za svého učitele masáží můžu považovat Stanislava Flanderu, který mě z masérského řemesla naučil opravdu mnoho. Je ale pravda, že boreliózu jsem nakonec porazil až díky antibiotikům.

Nejste tedy výhradním zastáncem alternativních metod?

Jsem zastánce spolupráce alternativy s klasickou medicínou. Ze všeho nejdůležitější je prevence. Tu nevidím v tom, že si člověk občas zajde jen někam na masáž, ale v tom, že sám aktivně sportuje a cvičí. Zdravotnický systém není správně koncipován a dle mého názoru nemotivuje lidi k tomu, aby se sebou něco dělali a uzdravili se. Slovo alternativa je hojně skloňované, máme dostatek informací, ale málokdo tak žije. Jsme národ, který zobe prášky snad nejvíc na světě. Přitom třeba léky na imunitu nemají žádný smysl. Imunita se dá vybudovat i fyzickou kondicí a sportem. Od malička je třeba dětem říkat, že se mají hýbat. To je podle mě základ. Pokud máte pravidelný pohyb, můžete pak občas zhřešit i ve stravě.

Jak to tedy máte s cvičením a stravou?

V souvislosti s hubnutím musím říct, že pokud mí klienti přesně dodržovali to, co měli, opravdu trvale zhubli bez jojo efektu. Hlavním důvodem úspěchu bylo jejich opravdové chtění a změna životního stylu. Obezita je určitá forma stresu a nemoci spojené s tím, jak člověk vnímá svět. Obalujeme si nervy jídlem a přejídání se stává naším zvykem. Vůbec neschvaluji různé přípravky a spalovače tuku, které považuji za zbytečné. Kdo čekal zázrak, zpravidla se bez pořádné fyzické zátěže ničeho nedočkal. A různé diety zdraví také nepřidají. Důležité je si uvědomit jisté genetické dispozice. Každý nemůže mít ideální postavu a zásadní je, aby se sám člověk cítil spokojeně na základě jakéhokoli posunu a zlepšení.

Co je tedy zdravé a co ne?

Z toho, co je zdravé a co ne, se stal v dnešní době neskutečný byznys. Myslím si, že neexistuje univerzální jídelníček pro všechny. Každý si má sám přijít na to, co mu vyhovuje, experimentovat v jídle, vnímat pocity po jídle a podobně. Spousta lidí se přejídá, jíme více, než potřebujeme, navíc nežvýkáme, ale hltáme a po jídle se cítíme unaveni, což je důkaz toho, že jíme špatně. Jídlo má doplnit energii a ne zaměstnat trávicí soustavu natolik, že se nám chce spát. Staré známé „Jez do polosyta, pij do polopita, cvič a vyjdou ti naplno tvá léta“ to pěkně vystihuje.

Jdete tedy svým klientům příkladem a cvičíte každý den?

Pohyb mě baví, mám ho rád a dělá mě svým způsobem šťastným. Je nedílnou součástí mého života. Snažím se cvičit každý den. Cvičím kung-fu, tchaj-ťi, rád běhám a věnuji se bojovým sportům, zejména thajskému boxu, a poslední dobou mě zaměstnává tak zvaný core trénink, který je zaměřený na posilování těla s vlastní vahou. Core, tedy jádro, je střed těla, svaly se používají zevnitř. Správný core trénink má svoji metodiku. Příliš neschvaluji umělý trénink v posilovnách, kde je primárním efektem spíše estetika a následně vznikající svalové dysbalance, přetěžování kloubů a podobně.

Jak dlouho děláte tchaj-ťi?

Tchaj-ťi se věnuji od roku 1999. Je to bojové umění, které se hodně cvičí pro zdraví a má bez pochyby tento kladný efekt. Součástí je i cvičení čchi kung, které učí člověka, jak vnímat a pracovat s energií, a pak také reálná sebeobrana. Učím převážně dospělé, na děti se chci zaměřit až po škole. Rád bych se věnoval všeobecné průpravě pro bojové umění a sporty. Děti jsou dnes často hyperaktivní a tchaj-ťi jako takové by je nebavilo. Prioritní je to, aby měly zdravý všeobecný pohyb s prvky sebeobrany, podporu zdravé rivality a samozřejmě i morálních hodnot.

Jaký jednoduchý cvik byste doporučil úplně každému?

Například doporučuji známý cvik zvaný prkno. Zapřete se špičkami v leže na břiše o podlahu a opřete se o předloktí – takzvaný vzpor ležmo. Je to podobný cvik jako klik, ale setrváte v nehybnosti, ideálně s hlavou vztyčenou a pohledem vpřed, což posiluje svaly kolem krční páteře, nebo se dívejte do podlahy. Tělo by mělo být v dokonalém zpevnění, zejména břišní svaly. Tohle je skvělé řešení antagonistické dysbalance, spousta z nás má ochablé břišní svaly, uvolněné břicho, zkrácené zádové svaly. To vše narušuje správnou funkci vnitřních orgánů. Číňani říkají, že břicho je druhý mozek. Třeba perfektní stav tlustého střeva souvisí s brilantností myšlení.

Proč tento cvik necvičí lidé častěji?

Hodně lidí říká, že nemají čas. Tak se jich ptám, zda mají čas dívat se na zprávy. Říkají, že ano, tedy jim doporučuji dívat se na ně v pozici prkna. Zpočátku tak vydržte aspoň 20 sekund, postupně se dostanete až na minutu a více. Je třeba však cvik provádět každý den. Pokud chcete trénovat, je dobré stanovit si cíl a zapisovat si pokroky. Pro zdraví stačí, když vydržíte v pozici prkna bez problémů jednu minutu.

Autor: Taťána Kročková vytisknout

Vaše názory

Přidat svůj názor

Created by ArtWeby | Powered by ArtCMS