Bio Revue
Předplaťte si tištěné
vydání časopisu
BIOREVUE a ušetříte!
Tel.: 225 985 225

Denisa Ronaldi: Lidé jsou jako otevřená kniha

1. 7. 2018

První vizionářský výklad udělala ve svých pěti letech z pexesa. Do puntíku se vyplnil. Brzy jí učarovaly karty, kterých má doma kolem dvaceti druhů. Jako jedna z mála lidí u nás ke své práci používá převážně taroky.

Taroky jsou poměrně neznámou karetní hrou pro čtyři hráče. Samotné karty nejsou úplně běžně k dostání. Hrála jste je někdy?

Ne, nikdy. O té hře vím pouze to, že je údajně podobná kanastě nebo žolíkům a dá se hrát i o peníze. Když jsem se před svými známými zmínila, že s nimi pracuji, tak se smáli: „Taroky? S těmi hrajeme každý čtvrtek o peníze. Přijď mezi nás.“ Ale já to neumím. Já je používám k výkladům.

Co vás na nich uchvátilo?

Přiznám se, že mě k nim dostala jedna výborná kamarádka, která je také používá k věštění. Vždy jsem jejich krásnou strukturu obdivovala, když jsem ji viděla při práci. Nevím snad o nikom jiném, kdo by s nimi u nás takto pracoval. Já jsem do té doby k výkladu používala mariášové karty, ale tyto mě opravdu oslovily. Tehdy jsem cítila, že ještě není ten správný čas, abych s nimi vykládala. Přesto jsem si je koupila jen tak pro radost a doma založila do šuplíku. Jednoho dne jsem ucítila, že nastala doba s nimi začít.

Čím to je, že s nimi téměř nikdo nepracuje?

Nevím. Možná je to tím, že to nejsou úplně běžné vykládací karty. Stejně jako si vybíráme kartáře, oblečení, nové boty, musí nás i karty na výklad takříkajíc trknout. Musíme k nim něco cítit. Můžete před sebou v obchodě vidět desítky druhů karet a pak vám jedny dají „facku přes obličej“ a vy víte, že to jsou ony a musíte je mít. Mám doma přibližně dvacet druhů karet, ale taroky jsou pro mě top. Mám je ráda ze všech nejvíc. Ty ostatní mám pro potěšení duše a své nejbližší, klientům ale vykládám nejraději z taroků.

Mariášové karty jste tedy už odložila?

Mariášky jsou pro mě takový základ, ze kterého jsem vycházela. Asi nejlépe to přirovnám ke studiu. Když jste na střední škole, stačí vám učebnice pro střední školy. Když postoupíte na vysokou, tak už potřebujete skripta a odbornou literaturu, které vám dávají potřebný přehled. Takže nyní se s taroky dostanu mnohem hlouběji než s jinými kartami.

Co v nich vidíte? Co se vám objeví, když otočíte kartu?

Příběhy. Ty karty samy o sobě nemají přesný a hlavně někým napsaný význam. Není možné se je tedy naučit. Ale v ten moment, kdy je otočím, vidím za nimi příběh, jako kdyby se mi před očima odehrával film. Ale jak u koho. Jsou klienti, u kterých vidíte jen karty, nic víc, protože vás ti lidé k sobě nepustí. Pak jsou tací, kteří tomu věří. Jsou jako otevřená kniha, kterou si jen listujete dopředu a dozadu. Jde hodně o důvěru.

Zjistíte si něco o člověku, než k vám přijde?

Ne. To nedělám. Nechci sama sebe předem ovlivňovat. Osud člověka pro mě začíná být zajímavý, až když sedí naproti mně. Plně se mu věnuji a zajímá mě ve všech směrech. Když ukončíme výklad, končím i s povolením ke vstupu do duše tohoto člověka.

Je možné se od toho příběhu úplně odpoutat?

Dnes už ano. Dříve mi to nešlo a velmi mě to vyčerpávalo. Dnes už je to ale jinak, hodně jsem se posunula. Hlavně mi pomohlo Reiky, díky kterému jsem schopná se zklidnit a pracovat sama se sebou. Dokážu si kolem sebe vytvořit ochranu, proto můžu mít několik lidí za den a vůbec mě to nezatěžuje.

Vzpomenete si na svou první věštbu?

Vzpomenu, byla to docela vtipná historka. Bylo mi asi pět let a hrála jsem se svojí tetou pexeso. Najednou mě napadlo: „Teto, já ti vyvěštím budoucnost.“ Začala jsem otáčet kartičky a už to ze mě padalo. A ono se to všechno splnilo.

Jistě jste se svými schopnostmi musela vymykat…

Vždy jsem byla jiná, měla jsem vlastní svět. Mamka mi vyprávěla, jak jsem už ve svých dvou letech seděla u babičky, která umírala na rakovinu. Držela jsem ji za ruku, sotva jsem žvatlala, hladila jsem ji a říkala jsem jí: „Babičko, neboj, neboj!“ Za pár dní zemřela a mámu z toho mrazilo. Hodně jsem žila ve svých představách. V našem starém domě jsem si třeba chodila hrát s duchem.

A kdy přišly opravdové karty?

S kartami jsem si pohrávala vždycky. Třeba ve škole, kde si děti hrály s propiskami nebo pravítkem, já jsem měla karty a míchala jsem je jako pokroví hráči. Když mi bylo jedenáct, tak paní Kludská vydávala jakýsi kalendář, kdy ke každé straně přidávala kartu a vysvětlovala, co ta karta znamená. A já se začala učit! V nějakých patnácti letech jsem začala skutečně věštit známým a přátelům.

Ke své práci používáte i čísla?

Ano, ale musela jsem se k nim propracovat. Dříve jsem je odmítala, dost dlouho jsem jimi opovrhovala. Když se mi ale dostala do rukou kniha o numerologii, začala jsem ji studovat a uviděla jsem v tom obrovský potenciál pro spoustu věcí. A čím víc uděláte rozborů, jakoby vám začnou z numerologické mřížky vyvstávat obrazce, které tvoří až geometrické útvary. Když mám datum narození, nepotřebuji téměř nic víc. Vidím za tím celý příběh.

Vaše práce musí být hodně náročná. Jak si čistíte hlavu?

Hodně sportuji. Často chodím do fitness centra, které mám kousek od domu, ale pohyb mám ráda v jakékoli podobě. Ráda lyžuji, mám ráda horolezectví, lanové parky, baví mě střelba, běhám, jezdím na kole. Co se sportu týče, jsem požitkář.

Proto jste tak štíhlá? Je to sportem, nebo i jídelníčkem?

Přiznám se, že co se týče stravy, dlouhá léta jsem byla lump. Byla jsem silný kuřák a kávu jsem milovala ve všech podobách. Ve dvě hodiny jsem si vzpomněla, že bych se mohla najíst, a bylo mi úplně jedno, co jím. Časem přišly zdravotní problémy, které mě sice neohrožovaly na životě, ale znepříjemňovaly ho. Tak jsem ze dne na den radikálně změnila životní styl. Bez jakýchkoli podpůrných prostředků jsem přestala kouřit, řekla jsem dost, típla cigaretu a od té doby jsem si nezapálila. Přestala jsem pít alkohol, dodržuji bezlepkovou dietu. Maso kupuji jen ze soukromých zdrojů od kamarádů. Vajíčka výhradně domácí nebo bio. A jím také hodně ryb.

Nikdy si nezahřešíte?

Jedinkrát jsem zahřešila prostřednictvím čokolády. Můj muž dostal k Vánocům čokoládu plněnou peprmintem, pro kterou jsem dříve měla slabost. Těšila jsem se, že si kousek dám a zažiju zase tu euforii. Byla jsem ale překvapená, že se nedostavila, a ani mi to vlastně nechutnalo. Takže mi to stačilo a už nemám potřebu v tom pokračovat. Všechno je to v hlavě.

Autor: Michala Jendruchová vytisknout

Vaše názory

Přidat svůj názor

Created by ArtWeby | Powered by ArtCMS