Bio Revue
Předplaťte si tištěné
vydání časopisu
BIOREVUE a ušetříte!
Tel.: 225 985 225

Druhý nádech Prosečnice

1. 4. 2015

Bývalé plicní sanatorium pro léčbu tuberkulózy je nepřehlédnutelnou dominantou středočeské Prosečnice. Ještě nedávno připomínalo zámek duchů, před třemi lety ale začala jeho nákladná rekonstrukce a dnes v něm sídlí luxusní domov pro seniory.

Dlouhých šest let zel areál někdejšího prosečnického sanatoria prázdnotou a vyhlídky na další využití nebyly růžové. Fakultní Thomayerova nemocnice v Praze, pod kterou předtím areál spadal, o něj přestala mít zájem. Zanedbaný objekt chátral a celkem pětkrát byl předmětem neúspěšné dražby. Zlom nastal až roku 2012, kdy komplex budov, přezdívaný místními „Bílý hrad“, koupila společnost Altstaedter Investments. Okamžitě začala s jeho rekonstrukcí a do dvou let ho přebudovala v luxusní domov pro seniory. Dostal název Šarlota resort a v současnosti nabízí komplexní služby hostům se sníženou možností pohybu a orientace.

Místo pro léčebnu

Historie sanatoria se začala psát krátce po začátku první světové války. Spolek pro péči o zdraví dělnictva Humanita, vedený senátorem Václavem Johanisem, chtěl někde poblíž Prahy vybudovat zařízení pro péči o pacienty s tuberkulózou. Jeho zástupci hledali místo v pěkné krajině, v blízkosti lesů, tekoucí vody a s výhodným železničním spojením. První volba padla na Krhanice, roku 1915 zde ale firma L. G. Bondy začala budovat drátovnu. Humanita se tedy nakonec rozhodla pro sousední obec Prosečnice, kde našla ideální podmínky.

Základní kámen byl položen roku 1916. Původně mělo jít jen o malé sanatorium pro zhruba 150 osob, válka si ale vyžádala větší objekt. Hrubá stavba byla navzdory probíhajícím bojům hotová do dvou let. V květnu 1920 se přijel na staveniště podívat prezident T. G. Masaryk, aktivní člen spolku Humanita. Daroval čtvrt milionu korun na výtah pro dopravu nemocných a dokončení všech prací.

Od nemocných k seniorům

První čtyři pacienty přivezla posázavská lokálka 7. května 1922. O týden později se konalo slavnostní otevření sanatoria pod patronací Charlotty Masarykové, po které byl také pojmenován východní pavilon (další nesly názvy Johanisův a Steinerův). Později vznikla ještě vila Vlasta pro lékaře a úředníky a roku 1926 také nová budova u železniční zastávky pro 30 zřízenců s rodinami.

V prvním desetiletí prošlo prosečnickým ústavem téměř 14 tisíc nemocných a do roku 1937 se toto číslo zvýšilo až na 20 tisíc. Za druhé světové války ale zabrali sanatorium nacisté a byla zde zřízena škola pancéřových granátníků.

Po válce připadl objekt státu a v 50. letech se zde kromě léčby tuberkulózy začaly provádět také různé operace související s dýchací soustavou. Roku 1999 bylo sanatorium sloučeno s Fakultní Thomayerovu nemocnici a s 280 lůžky se stalo největším plicním oddělením v Česku. V roce 2006 ho ale nemocnice opustila a dalších šest let nemělo žádné využití. Dnes nabízí služby seniorům. 

Autor: Robert Šimek vytisknout

Vaše názory

Přidat svůj názor

Created by ArtWeby | Powered by ArtCMS