Bio Revue
Předplaťte si tištěné
vydání časopisu
BIOREVUE a ušetříte!
Tel.: 225 985 225

Jak najít klid ve městě?

6. 5. 2014

Více práce, více možností, více kultury. Ale také více zvuků, které si sami nevybíráme, davy lidí, které nás táhnou tam, kam někdy ani nechceme, vibrování domů, když pod oknem projede tramvaj. To všechno znamená žít ve městě.

Podle psychologa Dušana Gregora je velmi důležité najít si své místo k zastavení. „Vnější klid umožňuje vnitřní klid,“ říká. Právě tak má naše tělo možnost nastartovat samouzdravovací procesy. Ty jsou nám všem vlastní, jen jsme se je v důsledku moderního života odnaučili využívat ve svůj prospěch. Jak se k nim ale vrátit a zároveň si v klidu užít město?

Vnitřní prostory

Sama jsem za posledních 10 let vyzkoušela život na vesnici, v malých městech i v těch největších. Nejsem klidný člověk. Rychle chodím, rychle mluvím, rychle měním nálady. Přesto mi trvalo dost dlouho, než jsem si zvykla na život ve velkoměstě. Nic jiného se mnou nedokázalo tak moc zamávat, ničemu jsem se nikdy nemusela tolik přizpůsobovat. Cítila jsem, že všudypřítomné město mi bere něco z mé přirozenosti, trhá mi kořeny, které jsou zapuštěné mezi moravskými vinicemi.

V momentě, kdy jsem si uvědomila, že do své oblíbené čajovny téměř běžím, přestože vůbec nikam nespěchám, jsem začala psát tento text. Kromě odborníků jsem oslovila i více než tři desítky svých přátel a známých. Zatímco ženy se většinou rozpovídaly o činnostech, které člověk může dělat, aby se zklidnil, muži pojali otázku více prakticky a do pomyslné mapy města zakreslovali místa, kde člověk najde klid, pokud právě nemůže vzít batoh a vyrazit do lesa nebo do hor. A nebylo jich málo.

„Člověk se ve městě pohybuje většinou na ulici, tam je ale největší koncentrace lidí. Téměř nikoho nenapadne využívat prostory uvnitř domů, které míjí. Přitom spousta z nich má vnitrobloky, do nichž se dá pohodlně vejít,“ říká například počítačový expert Vladimír. „Ve spoustě z nich se dá navíc narazit na útulnou kavárnu nebo čajovnu,“ dodává.

Ptačí úhel pohledu

Podle Vladimíra je také užitečné změnit úhel pohledu a nad velkoměstský hluk se povznést. Stačí si prý vyšlapat pár desítek schodů na některou kostelní nebo radniční věž. Trocha fyzické aktivity a pohled na panorama města jako příjemný bonus. Nemluvě o tom, že ptačí perspektiva tlumí přízemní zvuky a člověk je tak nějak nad věcí.

Podobně psychologický efekt má voda. „Sedneš si k řece nebo se do ní jen tak díváš z nějakého mostu, a ten klid přichází sám. Tak nějak vnitřně ti dojde, že jsou věci, které nezměníš, necháš je odplout. A je jedno, kolik je kolem tebe lidí. Řeka prostě funguje vždycky,“ říká francouzská studentka umění Anne Claire.

„Jak hledám klid ve velkoměstě? Bloumáním po místech, kde nikdo nechodí, protože jsou zpustlá a opuštěná. Ta jsou všude,“ prozrazuje svůj recept na klid fotograf Jindřich. Vzpomínám na desítky kilometrů, jež jsem ušla po rezavých kolejích všech nádraží, na zapomenuté a polorozpadlé továrny, které už nikdy nenajdou využití. Na takových místech se zastavil čas. Nikam nespěchají.

Podobně působí i noc, ta sama o sobě vybízí ke zklidnění. „Noc mám ráda, protože schová všechnu špínu velkoměsta a s ní i všechny zamračené lidi, ze kterých jsem unavená,“ směje se optimistická Lena, prodavačka čokolády.

Neuhnat sám sebe

Samostatnou kapitolou pro hledání ticha jsou pak místa, po staletí spojována s vírou – kostely. Jsou otevřené všem, bez rozdílu vyznání. „Klid nacházím především v modlitbě, kde si uvědomuji, že nejsem středem světa já a moje problémy,“ říká katolický kněz Josef Ptáček. „Zvláštní účinek má v mém životě procházka po hřbitově. Lépe tam vnímám potřebu určitého nadhledu nad tím, co prožívám,“ vysvětluje.

Jedna věc je, kam jít, aby člověk klid našel. Dovolit si, aby do nás ticho vstoupilo, je ale věc druhá. Někdy se totiž dostaví naprosto nečekaně. Jsou chvíle, kdy se zastavíme, nenecháme se honit nikým a ničím, hlavně ne sebou samými. Nezáleží na tom, zda právě stojíme na nádraží, sedíme nad knížkou v plné kavárně nebo někde čekáme v davu. Právě to nejhlučnější místo může být někdy tím nejlepším.

„Zůstaňte na půl minuty v pozici svědka. Úplně se zastavte, nehýbejte se, ať se děje cokoliv. Jestliže jste najednou v přítomnosti, všechna energie se mění,“ píše ve své knize meditačních technik indický duchovní učitel Osho. Ten se zaměřoval na všechny, kteří jsou uštvaní moderní dobou. Podle něj je velmi důležité nebýt automat a soustředit se na sebemenší činnost. Neustále vnímat lidi kolem sebe, když procházejí nebo projíždějí na eskalátoru, snažit se jim dívat do očí, navázat kontakt, usmát se.

A nezapomínat na to, že ten nejmocnější nástroj máme stále u sebe. Je jím náš dech. Pár hlubokých nádechů a výdechů je totiž ten nejrychlejší, nejjednodušší a nejlevnější způsob, jak se zastavit, i kdyby kolem padaly trakaře. 

Autor: Michaela Michalcová vytisknout

Vaše názory

Přidat svůj názor

Created by ArtWeby | Powered by ArtCMS