Bio Revue
Předplaťte si tištěné
vydání časopisu
BIOREVUE a ušetříte!
Tel.: 225 985 225

Pavlína Martiňáková: Šálu si může uplést každý!

1. 2. 2017

Pavlína Martiňáková umí skvěle šermovat s jehlicemi a podporuje takzvanou slow fashion, která zpomaluje masovou spotřebu a upřednostňuje recyklaci a kvalitu. Kdo neumí plést, může se to snadno naučit, třeba podle postupů a návrhů v její nové knize.

Jak dlouho vlastně pletete a proč jste si vybrala zrovna tento způsob tvoření?

Pletení jsem se věnovala s přestávkami už od dětství. Vedla mě k tomu babička i mamka. Vzpomínám si, že jsem si jednou vzala pletení i na lyžařský výcvik. Tehdy jsem měla zrovna předlohu od babičky. Pak byla nějaká porevoluční pauza, kdy se dalo všechno koupit, nepletlo se a nebyla skoro žádná klubíčka. Teď je nabídka větší, dá se sehnat kvalitní vlna i příze, ale lidé plést neumějí nebo na to nemají čas. Mají zkrátka jiné priority.

Jaké byly vaše začátky?

Pletení jsme měli už na škole, kdysi jsem z něj dostala trojku. Upletla jsem si čelenku a moc se mi tehdy nepovedla, ale nějaký základ jsem se naučila. Později jsem se k pletení vrátila. Zaujala mě totiž v jednom obchodě s etnickým zbožím čepička. Moc se mi líbila a říkala jsem si, že bych si další mohla zkusit udělat sama. Začala jsem tedy s čepičkami a zjistila, že mě to baví, a věnovala se tomu čím dál tím víc.

Jak moc?

Nejdřív jsem pletla jen pro sebe, rodinu a samozřejmě kamarády. Zajímala jsem se i o zahraniční trendy a návody. Tady k nám móda přicházela vždycky později. Hodně jsem pletla a háčkovala na mateřské, vyráběla jsem háčkované medvědíky a spolupracovala s Bránou k dětem. Nakonec to skončilo knížkou. Nakladatelství Albatros se zalíbilo, jakým stylem píšu blog a vznikla kniha s podrobným návodem na pletení pro všechny, kteří chtějí začít a mají zájem se to naučit.

Proč se lidé dnes vracejí k pletení?

Spousta lidí se k pletení vrací proto, aby si vyčistila hlavu. Nejde jen o ekologickou záležitost, je to i uklidňující, člověk si zaměstná ruce a naučí se využít času, například při sledování televize, čekání na autobus, jízdě ve vlaku a podobně. Vnímám to tak, že současná doba pletení přeje. Stává se jakýmsi trendem po dlouhé době útlumu, kdy bylo spojováno pouze s využíváním volného času babiček v důchodu. Dříve to byla taková znouzectnost. V obchodech nic moc nebylo a lidé si často vyráběli věci sami. Teď už to není tolik potřeba, je to spíš koníček. I když je vždycky pěkné vyrobit si něco originálního.

Učíte taky lidi plést?

Lidi se mě ptali, že by chtěli začít, ale nemá jim to kdo ukázat, tak jsem se rozhodla, že je to naučím. Pořádám i kurzy, ty jsou vždycky fajn. Vzpomněla jsem si na čas, kdy se třeba dralo peří, to ženské setkávání a sdílení všeho možného. Jsem zvědavá, jestli někdy začnou plést i muži. I pro ně by to mohla být dobrá zábava, viděli by to více technicky a v zahraničí to není až tak neobvyklé.

Jaké kurzy jste pořádala?

Pořádala jsem například kurzy na háčkované košíky z recyklované příze. Byl o to velký zájem, vnímám to i jako skvělou citovou investici, ručně udělaný dárek potěší daleko více než ten koupený. Dělám i návody, točím videa, připravuji postupy a píšu blog. Je to náročné, točit, fotit, psát a plést svetr. Kromě toho ještě pracuji, šiju pro jednu firmu. Původně jsem vystudovaná administrativní pracovnice, ale mnohem víc mě baví tvořit a pracovat rukama. A teď v zimě, kterou mám moc ráda, konečně mohu vytáhnout všechny ty svetry a šály, co jsem napletla.

Máte i kamennou prodejnu nebo prodáváte na internetu? Jak je to s cenou?

Měla jsem i kamennou prodejnu, teď mám svůj e-shop. Mít svůj obchod bylo finančně i časově náročné, navíc jsem chtěla prodávat kvalitní příze, které jsou dražší a ne každý je ochotný do kvality investovat. Teď se raději věnuji tvoření a prodávám hotové výrobky z kvalitních materiálů. V zahraničí je ruční práce oceněná lépe. Tady si mnozí třeba řeknou, že by si to mohli udělat sami. A proto je to vlastně učím, nemusí pak šetřit na materiálu a zvládnou to doma u televize. Materiál prostě něco stojí a práce taky. Spousta lidí, co takhle tvoří, se bohužel podceňuje a nasazuje cenu zbytečně nízko, a tím to kazí těm, kteří si to chtějí ocenit správně. Měli bychom se naučit, že když je něco vyrobené ručně, nebude to levnější než strojová výroba.

Co všechno dokážete uplést nebo uháčkovat? Tvoříte i s dětmi?

V podstatě cokoli. Používám ráda přírodní materiály, různé barvy, pokaždé se mi líbí jiná. Láká mě na tom ta recyklace. Tvořím i s dětmi a ony naštěstí rády nosí všechno, co jim upletu. Ale teď momentálně u nás doma frčí Harry Potter, takže mě možná čeká nějaká famfrpálová šála…

A co strava, životní styl a sport?

Jsem mlsná a mám ráda dobré jídlo, ale snažím se být zodpovědná ke svému tělu. Kontroluji kvalitu potravin a řeším, kde je nakoupit, protože v běžných obchodech je nenacházím. Manžel je pro mě inspirací, protože hlídá ze zdravotních důvodů svoji stravu. Mám ráda spíš domácí věci. Co se týká sportu, kolektivní sporty mě moc nelákají a chybí mi chození. Člověk si sedne do auta, někam dojede. Vyveze se lanovkou nahoru a dolů si to sjede na koloběžce.

Co za tím podle vás je?

Lidé jsou líní. Vnímám i to, jak mnozí z lenosti upřednostňují nekvalitní oblečení nebo hotové polotovary k jídlu. Nelíbí se mi kvantita a rychlé používání všeho, co není trvale udržitelné. I proto mě zajímá slow fashion a slow food. Myslím, že když si člověk dá tu práci a něco si vyrobí, víc si toho pak váží a uvědomí si, co to vlastně všechno obnáší. Raději si tedy věci vyrábím a připravuji sama a jsem ráda, když mohu inspirovat druhé.

Autor: Taťána Kročková vytisknout

Vaše názory

Přidat svůj názor

Created by ArtWeby | Powered by ArtCMS