Bio Revue
Předplaťte si tištěné
vydání časopisu
BIOREVUE a ušetříte!
Tel.: 225 985 225

Záhon mezi paneláky

1. 10. 2015

Zakládání komunitních zahrad je současný trend. Spojuje v sobě totiž hned několik pozitivních možností – zažijete přírodu uprostřed města, stanete se zahradníkem, poznáte nové přátele a aktivně se zapojíte do života ve svém okolí.

Žijete ve městě a láká vás představa vlastní vypěstované zeleniny? Hledáte místo, kde byste se mohli setkávat se sousedy a vzájemně se poznávat? Chcete, aby vaše děti měly vztah k přírodě? Potom je komunitní zahrada pro vás to pravé! Během posledních tří let jich v Česku vyrostly už desítky a další stále vznikají. Jde o současný trend, který nabízí nejen pěstování zeleniny, ale také mezilidských vztahů. Propojuje totiž lidi z nejrůznějších sociálních vrstev a prohlubuje jejich zájem o to, co se kolem nich děje.

Existují dva způsoby, jak zeleninu nebo bylinky v komunitní zahradě pěstovat. Prvním z nich je pěstování ve velkých pytlích nebo bedýnkách se zeminou, umístěných na paletách. Tento způsob využívá například Prazelenina, která sídlí v Praze v areálu bývalého holešovického pivovaru. Taková zahrada má velkou výhodu v tom, že je mobilní a v případě nutnosti je možné ji jednoduše přestěhovat. Druhý způsob je náročnější. Je jím výsadba přímo do půdy, jak je tomu třeba u zahrady Kuchyňka v pražské Troji. Zahradníci se tak musí potýkat s nejrůznějšími vlastnostmi půdy nebo řešit terénní úpravy. Všechny zásahy jsou ale vidět a můžou tak postupně kultivovat krajinu podle vlastních představ.

Příroda uprostřed města

Že nemusí jít zrovna o snadný proces, potvrzuje Jarmila Kostiuková z komunitní zahrady Kuchyňka. „Naše zahrada vznikla v místě bývalé zahrádkářské kolonie, která byla několik let opuštěná a devastovaná bezdomovci. Rozkládá se na poměrně strmém, slunném a jižně orientovaném svahu. Z toho pramení většina problémů, se kterými se potýkáme. První starost – jak se zbavit nahromaděných odpadků – vyřešili majitelé pozemku za nás a většinu nepořádku odklidili pomocí těžké techniky,“ popisuje Kostiuková. Tím ale zahradníkům vyvstal další problém – kde sehnat kvalitní zeminu, když po zásahu bagrů zbylo na některých místech jen skalnaté podloží? Nakonec opět pomohli majitelé a jejich bagry, kteří na zahradu dovezli kvalitní ornici. Pozemek je ovšem extrémně suchý, a proto bylo nutné vyřešit také zavlažování. V současné době zahradníci čerpají vodu ze vzdálené studně a rozvádí ji po zahradě dlouhými hadicemi.

Komunitní zahrada Kuchyňka sdružuje 23 pěstitelů a dva včelaře. Další dva lidé čekají na členství. „Základní motivace u všech, kteří se připojili k naší zahradě, je možnost získat vlastní zeleninu vypěstovanou svépomocí bez zbytečné chemie a také pobyt a fyzická práce na čerstvém vzduchu. Důležitou roli hraje i sociální aspekt, tedy možnost trávit volný čas s podobně zaměřenými lidmi. Velkou skupinu našich členů tvoří rodiče s malými dětmi, kteří sice nemají vlastní zahradu, ale cítí, že kontakt s půdou a pěstováním je důležitý,“ říká Kostiuková.

Záhonky i pytle

Jednodušší způsob pěstování zvolili členové Prazeleniny. K pěstování využívají velké pytle se zeminou umístěné přímo na paletách. Každý zahradník tu má po zaplacení členského příspěvku přístup k záhonu, vodě, zemině a nářadí. Na 178 záhonech tady zeleninu, bylinky nebo květiny, pěstuje přibližně 350 lidí nejrůznějších profesí. Z 95 procent se jedná o místní obyvatele Dolních Holešovic. Po čtyřech letech existence má zahrada zcela zaplněnou kapacitu a v současné době už nepřijímá nové členy.  

Občanské sdružení Prazelenina tu pořádá také nejrůznější doprovodné akce. „Soustředíme se hlavně na kvalitní provoz zahrady, aby u nás bylo pěstitelům dobře. Akce jsou jen takový bonus. Snažíme se je vymýšlet tak, aby byly komunitního typu – například šachové turnaje, bleší trhy nebo petanque. Velmi populární je třeba ping-pongový turnaj nebo závěrečná slavnost společného vaření, kterou pořádáme na konci sezóny. V současné době je největším hitem komunitní pec na chleba. Po celou sezónu také pořádáme nejrůznější workshopy,“ vyjmenovává jednotlivé aktivity Marcela Straková z Prazeleniny.

Život v komunitě

Mezi členy komunitních zahrad je možné vysledovat tři hlavní skupiny. „Tou první jsou maminky na mateřské, kterým záleží na tom, co jejich děti jedí a chtějí si pro ně vypěstovat vlastní zeleninu bez chemie. Druhou skupinu tvoří senioři, kteří se tímto způsobem vrací k tomu, jak před lety zahrádkařili. A poslední skupinou jsou aktivní třicátníci, kteří se snaží něco ve svém okolí změnit,“ vyjmenovává jednotlivé typy komunitních zahradníků spoluzakladatelka obecně prospěšné společnosti Kokoza Lucie Matoušková Lankašová.

Kromě poradenství, jak efektivně založit a provozovat komunitní zahradu, se její společnost zaměřuje také na kompostování ve městě, městské zahradničení (urban gardening) nebo na podporu zaměstnanosti lidí se zdravotním a sociálním znevýhodněním. Společnost Kokoza poskytuje konzultace, pořádá nejrůznější workshopy a provozuje mapu kompostérů a komunitních zahrad, do které se mohou zapojit zájemci z celé republiky. Kokoza také sdílí své zkušenosti s financováním projektů pomocí grantů nebo peněz od sponzorů a nadací.

V komunitních zahradách ale nejde jen o samotné pěstování. K němu se přidává další hodnota vzájemného setkávání. „To, jak takové setkávání může vypadat, je hodně individuální. Záleží na tom, jaké osobnosti se sejdou a co všechno chtějí společně podnikat. Členové komunitních zahrad nejčastěji pořádají nejrůznější workshopy nebo prezentují výpěstky na kulinářských akcích. Své zahrady otevírají veřejnosti také při zahájení a ukončení sezóny a na akcích, jako jsou například Restaurant days nebo Zažít město jinak. Setkávají se také na brigádách a při společném úklidu zahrady,“ dodává Matoušková Lankašová.

Od zahrádky k zahradě

Sociální aspekt vzájemného setkávání a možnost něco změnit je při zakládání komunitních zahrad jednou z hlavních motivací. Třeba Prazelenina prezentuje svou filozofii na webových stránkách následovně: „Proč zrovna městské pěstitelství? Protože plodiny, které si sami vypěstujeme, nám budou víc chutnat, a navíc nás nebude tížit svědomí, že je někdo za námi vezl stovky kilometrů z plantáží, kde pracují novodobí otroci. Protože se nebudeme muset bát škodlivých pesticidů, herbicidů nebo genetických modifikací. Protože pomůžeme rozšířit městskou zeleň a oživit místní kulturu. Protože dáme urbanistům jasně najevo, jak chceme ve městě žít. Protože ukážeme cestu dalším lidem. Protože nás to bude bavit!“

Přestože u nás komunitní zahrady fungují teprve třetím rokem, je už mezi nimi možné vysledovat určitý vývoj. „Poslední dobou si všímám několika trendů. Například, kdo začne pěstovat v komunitní zahradě jen na několika metrech čtverečních, ten hledá po čase možnost, jak si tuto plochu rozšířit. Často se tak stává, že se rozhodne pořídit si vlastní zahrádku například v zahrádkářské kolonii. Další zajímavou příležitostí je propojování komunitních zahrad s komunitou podporovaného zemědělství. Členové zahrady se mezi sebou spojí a co si sami nevypěstují, to odebírají společně přímo od farmáře,“ upozorňuje Lucie Matoušková Lankašová z Kokozy.

Nejtěžší je začít

Další z komunitních zahrad Smetanka se nachází na pražských Vinohradech. V současné době sdružuje kolem 200 lidí. „Z velké části to jsou rodiny s malými dětmi, ale i lidé středního věku a senioři, většinou s vysokoškolským vzděláním. Pocházejí z nejrůznějších profesí – nejčastěji z neziskového sektoru, médií, státní správy, školství nebo kultury. Asi 10 procent tvoří cizinci. Hlavní motivací pro vstup do komunitního zahradničení je pro ně příležitost trávit čas na kousku přírody v centru Prahy, potkat sousedy a vypěstovat si vlastní zeleninu. Pěstujeme rajčata, papriky, bylinky, dýně, salát, špenát a další plodiny, ale pro většinu komunitních zahradnic a zahradníků je to spíš zábava, než vlastní smysl členství v klubu,“ popisuje Kateřina Jechová ze Smetanky.

Podle jejích slov je na celém procesu nejtěžší zahradu vůbec založit a vybudovat. „Zabere to hodně času a energie, ale výsledek pak stojí za to. Samozřejmě to není jen procházka růžovou, respektive zelenou, zahradou, ale i řešení provozních zádrhelů i existenčních starostí. Díky vstřícnosti radnice máme smlouvu na pronájem pozemku na dva roky. Další osud zahrady je zatím nejistý,“ upozorňuje Jechová.

Prostor pro lidi

Komunitní zahrady nevznikají jen v Praze, ale i v dalších velkých městech po celé republice. Jednou z nich je i Za()hrada, která se nachází na bývalém minigolfovém hřišti za branou letního kina v centru Olomouce. V současné době sdružuje kolem 25 pěstitelů. „Do zahrady ale chodí mnohem víc lidí. Je to otevřený prostor, kde se dá posedět. Líbí se tam i dětem, které si oblíbily třeba domeček na vysokých nohách, který jsme tam nedávno umístili. Když vyšplháte po jeho žebříku, objevíte knihovničku se spoustou knih a časopisů o přírodě a zahradničení. Dospělé návštěvníky oslovuje klid, ty menší zase lákají různá zákoutí a určitá divokost prostoru,“ popisuje jeden ze zakladatelů zahrady Ondřej Zuntych.

Do života městské zahrady se ze začátku zapojovali především zájemci od zhruba 25 do 35 let. „Postupně přibylo rodičů s malými dětmi a přidávají se i zástupci starších generací. Zahradníci mají různá povolání. Jsou mezi nimi studenti, maminky na rodičovské dovolené, lidé z divadel, médií, sociální sféry, administrativy i dalších oblastí. Kromě záhonů a pytlů opečovávaných jen jedním či dvěma lidmi, máme i společné záhony, o které se staráme všichni dohromady,“ říká Zuntych.

Podle něj na pobytu v zahradě lidi nejvíc přitahuje, že tam mohou po práci změnit prostředí. „U nás se můžou rýpat v hlíně nebo si číst knížku pod stromem. Oproti parku není v zahradě takový pohyb. Jedna z hlavních věcí, na kterých Za()hrada staví, jsou také společná setkávání. Máme za sebou asi 50 různých akcí. Pořádáme workshopy, besedy, pikniky, organizujeme brigády i vernisáže. V poslední době jsou nejoblíbenější různá promítání a komponované večery. Počet návštěvníků ale kvalitu dané události neurčuje,“ usmívá se Zuntych.

Autor: Martina Muziková vytisknout

Vaše názory

Přidat svůj názor

Created by ArtWeby | Powered by ArtCMS