Bio Revue
Předplaťte si tištěné
vydání časopisu
BIOREVUE a ušetříte!
Tel.: 225 985 225

Antonín Cífka: Loděnice, vína více!

1. 3. 2018

Pražský hoteliér Antonín Cífka byl velkým milovníkem vína. Roku 1870 založil vinohrad ve středočeské Loděnici, kde vypěstoval několik vyhlášených odrůd. Loděnický granát získal roku 1893 dokonce zlatou medaili na výstavě v Londýně.

Obec Loděnice leží sedm kilometrů severovýchodně od Berouna. Název dostala údajně podle toho, že zdejší obyvatelé kdysi odváděli vrchnosti daň v podobě lodí a prámů. Počátky místního průmyslu jsou spojeny s těžbou vápence a výrobou textilu. Loděnici ovšem výrazně proslavilo také vinařství. Na Kněží hoře nad obcí se podle dochovaných zpráv pěstovala réva už za Karla IV. Teprve koncem 19. století se ale zdejší víno stalo opravdovým pojmem. Zásluhu na tom měl pražský hoteliér Antonín Cífka.

Káva s rentgenem

V Praze vlastnil hned dva významné podniky. Prvním byla žižkovská restaurace Bezovka, která stávala poblíž dnešního Havlíčkova náměstí. Druhým pak hotel U Černého koně v ulici Na Příkopě (dnes v jeho místech stojí Česká národní banka). Vznikl roku 1818 a svého času byl jedním z nejluxusnějších podniků v Praze. S oblibou ho navštěvovala řada českých i zahraničních státníků a hostil i takové osobnosti, jakými byli Niccolo Paganini, Richard Wagner či Ferenc Liszt.

Antonín Cífka velmi dbal o blaho zákazníků a nevynechal žádnou příležitost k jejich obveselení. Když se koncem 80. let 19. století dozvěděl o vynálezu rentgenu, který ještě neměl praktické využití, zakoupil jeden přístroj a instaloval ho přímo v hotelové restauraci. Hosté se pak při čekání na jídlo mohli pro zábavu rentgenovat.

Zámek na vinici

Největší Cífkovou láskou ale bylo víno. Procestoval Porýní i jižní Francii a po návratu do Čech zatoužil po vlastní vinici. Dlouho ale nevěděl, kde ji založit. Teprve když jel roku 1869 kočárem z Berouna do Prahy, všiml si Kněží hory nad Loděnicí. Byla tehdy jen úhorem, pro pěstování vína se ale hodila znamenitě. Pozemek patřil církvi, která zpočátku nechtěla o prodeji slyšet. Houževnatý hoteliér se ale nevzdal a po roce dosáhl svého. Kopec koupil, zkultivoval a ještě tentýž rok osázel vinnou révou.

Do Loděnice pak pravidelně zajížděl a roku 1873 si zde nechal postavit i rodinnou vilu. Protože toužil po šlechtickém titulu, měla podobu novorenesančního zámku se dvěma věžemi. V mohutné sklepní podezdívce pak byla stáčírna vína. Objekt oficiálně neměl žádné jméno, místní mu ale brzy začali říkat „zámek Vinice“.

Dvorní dodavatel

Cífkovo koketování s dvorskými kruhy vyvrcholilo roku 1880, kdy loděnickou vilu navštívil korunní princ Rudolf Habsburský. Na lukách u zámečku tehdy proběhla velkolepá slavnost, zakončená mohutným ohňostrojem.

Ani tato akce ale k vytouženému titulu nevedla a Cífka se musel spokojit jen s obchodními úspěchy. Ty ale nebyly malé. Vinice dávala až 25 tisíc litrů vína ročně a výtečné Loděnické (někdy též Kněžihorské) šlo velmi dobře na odbyt. Roku 1879 bylo oceněno diplomem ve Vídni a roku 1886 získalo bronzovou medaili v italském Bolzanu. Největšího uznání pak roku 1893 dosáhl Loděnický granát, který obdržel velkou zlatou medaili na výstavě v Londýně.

V Cífkově vile se navíc zpracovávala vína z Dolních Rakous, Maďarska či Dalmácie. Pražský hoteliér se proto brzy mohl pyšnit titulem „c. k. dvorní dodavatel“.

Od vína k monastýru

Po smrti Antonína Cífky roku 1891 byl jeho majetek rozdělen mezi 15 dětí. Hlavním dědicem se stal syn Jindřich, který v Loděnici založil vápenku. Po jeho smrti v roce 1912 zdědil zámeček i vinici Cífkův vnuk Jindřich Cífka ml. zvaný Harry. Ten ale nemovitosti brzy prodal a vinařství se už nevěnoval.

Loděnický zámek následně vystřídal řadu majitelů, byly v něm misijní škola, stáčírna likérů nebo sklad banánů. Vinice na Kněží hoře využíval po roce 1945 Výzkumný ústav vinařský v Karlštejně.

Po roce 1989 byly zámek i vinice vráceny rodině posledních vlastníků. Ti ale do jejich údržby neinvestovali a nechali je zpustnout. Zlom nastal až po roce 2000, kdy bývalé sídlo Antonína Cífky koupil ruský mecenáš. Rozsáhlá rekonstrukce z let 2010 až 2013 pak dala objektu zcela novou podobu. Někdejší zámeček se změnil na ženský pravoslavný klášter, takzvaný monastýr.

Autor: Robert Šimek vytisknout

Vaše názory

Přidat svůj názor

Created by ArtWeby | Powered by ArtCMS