Bio Revue
Předplaťte si tištěné
vydání časopisu
BIOREVUE a ušetříte!
Tel.: 225 985 225

Bára Basiková: Dobré jídlo umím ocenit

1. 10. 2016

Díky svému fenomenálnímu hlasu patří už léta ke stálicím naší hudební scény. Je maminkou tří dětí, a i přesto, že věří na osud, v podstatě si ho ovlivňuje sama. Když si s Bárou Basikovou povídáte, máte pocit, že sedíte s kamarádkou z dětství.

K podzimu se váže i nový školní rok, chodila jste ráda do školy?

Upřímně, nechodila. I přesto, že jsme měli dobrou třídní učitelku, škola mého dětství přece jen představovala tvrdý režim, přísnost, tresty a i moji rodiče patřili k těm, kteří špatné známky trestali. Předměty, jako byly například matematika nebo fyzika, mě nebavily. Nedokázala jsem je zvládnout, takže jsem z nich samozřejmě domů jedničky nenosila.

Jak jde škola vašim dětem?

U holek bylo patrné už od narození, že jsou naprosto odlišné povahy, takže i jejich talenty se lišily. Jedna je nadaná spíš pohybově, sportovně, je manuálně zručná, druhá je založená víc umělecky, to znamená, že ji zajímá více literatura a výtvarné umění. Myslím, že každý rodič by měl umět vypozorovat a vycítit, k čemu má jeho dítě vztah a co mu naopak nejde. Neměl by ho k ničemu nutit násilím, ale maximálně ho podporovat v tom, k čemu má vlohy. Já jsem své dcery nikdy netrestala, ve škole jim to šlo celkem dobře.

Co dnes dělají?

Jedna studuje už druhou vysokou, věnuje se publicistice a žurnalistice, druhá dělá manažerku v jednom prestižním hotelu.

Ještě máte syna Theodora, ten už také chodí do školy?

Theo šel teď v září do první třídy, takže mu nastal úplně nový život. Dali jsme mu rok odklad a udělali jsme dobře. Myslím, že ten šestý rok je strašně brzy. Jsou to ještě malé děti a škola, jak jednou začne, tak už z toho nevystoupíte. Začínají povinnosti, které trvají vlastně až do konce života.

Těšil se do školy?

Těšil, zatím je nadšený, tak uvidíme, jak mu to půjde. Nejdůležitější je start. Od něj se pak odvíjí všechno ostatní, na něm se staví. Tím, že měl odklad, byl už zralý, připravený. Ještě rok předtím byl hravý, roztěkaný, nebyl moc koncentrovaný. Spousta maminek se mě ptala, jestli bych jim doporučila odklad. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že rozhodně ano. Měly ho i moje holčičky.

Vy jste měla syna až v šestačtyřiceti. Jak jste snášela v tomto věku těhotenství?

Absolutně skvěle. Já jsem si ještě děťátko moc přála. V mém věku se musely dělat různé testy a vyšetření, na kterých se potvrdilo, že jsem v naprostém pořádku. První trimestr jsme tedy zvládli a já jsem byla nesmírně šťastná. Bylo mi dobře fyzicky i psychicky. Cítila jsem se příjemně, slušelo mi to. Holčičky jsem si také moc přála, ale přestože jsem je měla už v devětadvaceti, moje první těhotenství bylo mizerné. Nevolnost, fyzické potíže, k tomu i psychické. U Thea jsem byla celkově pozitivně naladěná a dobrá psychika se určitě projevila i na celkovém stavu v těhotenství.

Vybavíte si ještě, na co jste měla chutě?

Na všechno. Neustále jsem kombinovala různé druhy potravin, a přitom mi nikdy nebylo špatně. Klidně jsem byla schopná dát si dort a hned po něm jitrnici.

Upřednostňujete naše potraviny, českou kuchyni, nebo spíš tu zahraniční?

Mně chutná všechno, já jsem vděčný strávník a dobré jídlo umím ocenit. Ráda jím i v takových těch klasických jídelnách. Třeba na pražském Havelském náměstí je jedna úžasná, něco jako bývala kdysi Koruna na Václavském náměstí. Často tam zaskočím i s kastrůlkem, když nemám čas na vaření. Ale jinak hodně přemýšlím nad tím, co jím, i co jí můj syn. Dcery už s námi nebydlí, tak u nich to tolik neřeším, ale myslím, že i ony se dobře stravují.

V jednom rozhovoru jste uvedla, že tím, jak jste malá, tak je vlastně každé kilo vidět víc. Ale mně přijde, že jste nad věcí. Že to řeší spíš bulvár… 

Přesně tak, ten to řeší nejvíc. Neustále se zabývá tím, jestli Basiková zhubla nebo přibrala a kolik, jako kdyby to bylo u mě to nejdůležitější. Vždyť já jsem přece zpěvačka, prezentuji se zpěvem, koncerty, divadlem. O tom se nepíše.

Jak odpočíváte a relaxujete?

Četbou dobré knihy. Bez knih si život vůbec nedokážu představit. Četba je pro mě velkým obohacením, podporuje moji fantazii, je to úžasný relax, a přitom je to aktivní odpočinek. Knížek si kupuju tolik, že bohužel ani nemám čas je všechny číst, ale kniha na vás počká, ta nikam neuteče. Pokud člověk čte knihy, projeví se to u něj i ve způsobu jeho komunikace a vyjadřování. Proto jsem ráda, že obě mé dcery odmalička rády četly a také Theo má moc rád knížky.

Prý jste nejen vášnivá čtenářka, ale i velká cestovatelka…

To je pravda, celý život moc ráda cestuju. Kdybych měla víc peněz, nedělala bych nic jiného, protože to je fantastická věc, poznávat jiné národy, kultury, jinou mentalitu i historii. Podle mě je cestování jedno z největších obohacení v životě. 

Máte nějaké místo, které máte nejraději?

Určitě Provence ve Francii, Toskánsko v Itálii, to jsou velice půvabná, nám Evropanům blízká místa. Z těch exotických se mi moc líbilo na Bali, na Mauriciu, na Borneu, úžasné zážitky. No a v Čechách nedám dopustit na Litomyšl, kam jezdíme každým rokem, nádherný je také Český Krumlov a samozřejmě krásně je i na naší chalupě v jižních Čechách.

Patříte k nejlepším českým zpěvačkám, nikdy jste neměla touhu prosadit se i v zahraničí?

Ne, ta konkurence v zahraničí je mega obrovská a navíc, já jsem velký patriot. Nikdy jsem neměla ambice odejít a žít natrvalo někde jinde. V zahraničí jsem samozřejmě zpívala několikrát, hráli jsme na různých rockových festivalech, ale já bych to tu prostě nedokázala opustit. Jednak tu českou mentalitu, ale ani tu českou hudbu.

Skalní fanoušci vás mají neodmyslitelně spjatou s kapelami Precedens a Stromboli, které často hrávají na různých letních festivalech. Máte ráda koncerty pod širým nebem?

Moc. Například loni jsme jeli se Stromboli celé léto, a to byly ty velké tropy. My jsme většinou všechny festivaly uzavírali, takže jsme hráli jako poslední, a kdo jezdí na festivaly, dá mi za pravdu, že to bývá atmosféra nejlepší. Byla už noc, tma, přitom velké teplo, a když stojíte na obrovském pódiu a před vámi desítky tisíc lidí, to je nádhera. Jedním z nezapomenutelných zážitků byl třeba festival Colours of Ostrava, neuvěřitelná atmosféra. Letos jsme hráli taky, úžasná byla například Benátská noc, Trutnov nebo Sázavafest. Letní festivaly mají opravdu něco do sebe.

Letním festivalům už odzvonilo, jaký program chystáte na podzim?

Tím, že mám doma prvňáčka, jsem si dala podzim volnější a dost pracovních aktivit jsem odmítla. Chci se Theovi maximálně věnovat, aby měl ten nástup dobrý. To jsou totiž životní okamžiky, které se už nikdy nevrátí a nic je nenahradí. Zkoušení muzikálů, premiéra, koncerty, to už jsem zažila xkrát, ano, je to fajn, ale už u toho neprožívám takové vzrušení, jako když jde moje dítě prvně do školy.

To samé jste už zažívala s dcerami…

Ano, a už jsem se nemohla dočkat, až to začnu prožívat znovu, až si celé to období zopakuju. První třídu, vysvědčení, školní zážitky, pro mě to i u holčiček bylo jedno z nejúžasnějších a nejzásadnějších období života. A teď to prožívám s Theem. První třída je velmi zásadní zlom pro dítě i pro rodiče. Theo chodí do té samé školy, kam chodily dcery a kam jsem chodila i já. Takže je to pro nás důvěrně známé prostředí. Je to jazyková škola ve Vojtěšské ulici, jsou tam noví, výborní učitelé a věřím, že se mu tam bude líbit.

Takže vás uvidí víc učitelé než hudební fanoušci?

Ale to ne, i fanoušci se dočkají. Budu mít například spoustu vánočních koncertů, kdy většinou začínám už v adventním čase, jsou to koncerty v kostelech, vždycky s dětským sborem, moc se na to těším.

Autor: Saša Stušková vytisknout

Vaše názory

Přidat svůj názor

Created by ArtWeby | Powered by ArtCMS