Bio Revue
Předplaťte si tištěné
vydání časopisu
BIOREVUE a ušetříte!
Tel.: 225 985 225

Igor Bareš: V provozu mě drží biologická léčba

1. 7. 2018

Tempo Igora Bareše by jen tak někdo nevydržel, každý den má naplánovaný na minuty. Hraje v několika divadlech, dabuje, načítá audioknihy a do toho si tu a tam odskočí natočit film nebo seriál. To vše s Crohnovou nemocí, která mu do cesty staví mantinely.

Zdá se, že se vůbec nešetříte, přitom jste už zkolaboval na jevišti. Co vás zastaví?

Zastaví mě asi jedině zdraví. S tím kolapsem to ale vzniklo trochu jinak. Bylo to v době, kdy mi velmi dramaticky zvýšili alimenty. Až likvidačně. Rozsudek nabyl právní moci, protože moje právnička udělala fatální chybu, že přehlédla datum odvolání. Dozvěděl jsem se to v den, kdy jsem v Divadle na Vinohradech hrál Nepřítele lidu. Uvědomil jsem si, co mě čeká a naprosto mě to paralyzovalo. Rozkolísal se mi tlak a zkolaboval jsem.

Jak jste se s tím srovnal?

Hned druhý den jsem musel hrát ve Stavovském divadle. Pak jsem prožíval takové období, kdy jsem měl až strach, aby se mi to v tom představení na stejném místě nezopakovalo. Bál jsem se tolik, že jsem navštívil svého známého, psychiatra, který mi dal rady a nějaké léky. Naštěstí jsem to zažehnal.

A co ty alimenty, vyřešily se?

Nevyřešily. Mám novou právničku, která postupuje důkladně. Platím, co mi tenkrát přiklepli. S dcerou, která u toho soudu vypovídala ne zcela podle mých představ, se nyní vídáme velmi málo. Při příležitostech, jako jsou narozeniny nebo Vánoce, si většinou jen telefonujeme.

Chápu, že se musíte ohánět. Navíc máte novou rodinu, dvě malé děti. Přesto, ani kolaps organismu vás nepřibrzdil?

Já si to nemůžu dovolit. K tomu všemu splácím hypotéku. Ale je pravda, že jsem se už jednou musel zastavit. Asi před čtyřmi lety jsem se kvůli Crohnově chorobě ocitl dva měsíce na neschopence a výrazně mi to zkomplikovalo život.

O své nemoci hovoříte veřejně. Kdy se u vás projevila?

Před dvaceti lety. Ale podle knížek, které jsem kvůli svým potížím studoval, se projevila ve věku, kdy se běžně objevuje, tak v tom nejsem výjimkou. Ale musím říct, že znám lidi, kteří jsou na tom daleko hůř. Jak člověk chodí po nemocnicích a v čekárnách se potkává s podobně postiženými lidmi, vidí, co všechno musejí prožívat. Já to mám ve formě, která je snesitelná.

Jak se u vás projevuje ataka?

Zjednodušeně řečeno je to chronický zánět střeva, který se projevuje velkými bolestmi břicha, teplotou, úpornými průjmy, zvýšenou sedimentací. Tělo se svým způsobem otravuje zevnitř. Před těmi čtyřmi lety jsem zažil silné vzplanutí nemoci a absolutně jsem nebyl schopen pracovat. Přes letní prázdniny jsem velmi zhubl, nejedl jsem, měl jsem bolesti, až jsem nakonec musel do nemocnice. Byl bych nerad, kdyby se to opakovalo.

Co proti tomu můžete vy sám udělat?

I z toho důvodu potřebuji mít přesný plán dne. A protože jedním z projevů jsou úporné průjmy, tak jim musím předcházet. To znamená, že se musím stravovat tak, aby mě to neomezilo. Při představě, že mám hodinu pobíhat po jevišti, si nemůžu dovolit, že budu mít tento problém.

Někdy se říká, že na jevišti herec zapomene na bolesti a na všechno. Je to pravda?

Ano, říká se, že na jevišti se dá zapomenout na ledacos, ale věřte, že na průjem ne. Je to nebezpečná záležitost, tak je nutné tomu předcházet. Ale jsou s tím spojené situace, které můžou vypadat i vtipně. Před lety jsme hráli v divadle Na Prádle a já jsem v titulní roli Obchodníka s deštěm v jedné chvíli měl zvolat dvakrát: Jime, Jime! A vyběhnout ze scény. Ovšem tehdy jsem zjistil, že druhé „Jime“ už nezavolám. Kdybych ho zařval, nastala by těžká kolize. A tak jsem ho pouze zašeptal a místo abych vyběhl, jen jsem se pomaličku odšoural. Ale zvládl jsem to. Vyprávím to sice jako veselou historku, ale bylo mi krušně.

Dodržujete přísný jídelníček?

Musím. Dobrovolně a zcela přirozeně jsem přestal kouřit, pít kávu, v podstatě nejím smažené maso, přestal jsem konzumovat knedlíky. A také luštěniny kvůli vláknině.

Musíte nemoci podřizovat život i jinak než stravou?

Měl bych. Chtělo by to mít v životě řád, ale nepravidelnost, která s mým povoláním jde ruku v ruce, to neumožňuje. Já jsem v péči docenta Martínka z IKEMu, kam každé dva měsíce chodím na infuze, takzvanou biologickou léčbu. Už skoro pět let a nemůžu si to vynachválit. Jedna z teorií, proč tato nemoc vzniká, je, že se tělo brání své přirozené imunitě. Zní to absurdně, ale je to tak. Biologická léčba tu přirozenou imunitu potlačí a vytvoří jinou, jakousi „umělou“. Léčba je drahá, ale naštěstí ji hradí pojišťovna, což dřív nebylo. To mě hodně drží v provozu.

Zkoušel jste i alternativní léčbu?

Jezdíme s manželkou do Liberce k jedné dámě, která se zajímá o celostní medicínu. Nemůžeme si ji vynachválit. Byl jsem velmi příjemně překvapený. K alternativním věcem jsem přistupoval s velkou skepsí, ale už první návštěva na mě zapůsobila. Ona se vás vůbec nedotkne, ale cítil jsem z jejích dlaní vlny energie, takže něco mezi nebem a zemí patrně je a nevidím důvod, proč před tím zavírat oči nebo se schovávat. Dala mi jakési kapsle z kurkumy, užívám je. Všechno máme doma sice žluté, ale cítím se dobře.

Snažíte se odpočívat?

Dokážu to kdekoli. Nejlepší je, když si můžu sám odjet do Olomouce, kde mám po rodičích dům. Ale stejně nevydržím dlouho nic nedělat. Jsem si vědom toho, co píše Exupéry v Malém princi: „Nikdy nejsme spokojeni tam, kde zrovna jsme.“ Jsem asi nejšťastnější na té cestě. Ve vlaku si užívám chvilku klidu. Když jsem v Praze, většinou pracuji. A volno, kdy bych se jen tak poflakoval, opravdu nemívám.

Inklinujete ke svému rodnému městu a rád se tam vracíte. Kde jste tedy doma?

Domov je pro mě v první řadě vzpomínka na dětství. A to se logicky obracím k domovu, který mám na Moravě. V Praze je to domov, který se snažím vytvářet rodině, svým dvěma malým dětem. Tak to mám na dvou frontách. Ale domov je pro mě místo, kam patřím, kam se rád vracím. Dnes už tolik času netrávím jinde, jak tomu bylo dřív. V minulosti jsem dost chodil po hospodách, ale teď mě to víc baví doma s manželkou a dětmi.

O své rodině mluvíte moc hezky…

Na svou ženu jsem si poměrně dlouhou dobu počkal a udělal jsem dobře. Letos budeme mít desáté výročí svatby, což sice není žádný výkon, ale ona mně po všech stránkách vyhovuje. Zmiňuji zejména to, že je kamarádkou, matkou mých dětí, manželkou. Nevzpomenu si na nic, co by mi nějak zásadně vadilo nebo co bych chtěl změnit.

Autor: Michala Jendruchová vytisknout

Vaše názory

Přidat svůj názor

Created by ArtWeby | Powered by ArtCMS