Bio Revue
Předplaťte si tištěné
vydání časopisu
BIOREVUE a ušetříte!
Tel.: 225 985 225

Jak přestat jíst a nezemřít

5. 5. 2014

Je možné žít bez jídla? Samozřejmě, že ne. Vědí to i breathariáni, kteří se živí pranou. Naučit se přijímat vesmírnou energii místo běžného jídla ale není jen tak, což potvrzuje i kandidát breathariánství Filip Žabka.

Filipa na ulici nepřehlédnete. Tetování celé tváře předesílá jeho práci tatéra, ale určitě byste neuhodli, že vystudoval zdravotnickou školu. Za drsnou vizáží se ovšem skrývá mladý muž, který má v mnohém jasno a zároveň se nebojí říct, že na některé otázky ohledně breathariánství odpověď nemá. „Ještě nejsem u konce,“ předesílá. Potkali jsme se v momentě, kdy se chystal na třítýdenní přechod na pranickou výživu, vrcholnou fázi stravování se vesmírnou energií.

Prana kolem nás

Filip se s breathariánstvím seznámil před třemi lety na přednáškách Henriho Monforta. „Vždycky jsem jedl víceméně zdravě a breathariánství mě už dlouho fascinovalo,“ vypráví s tím, že před rozhodnutím přejít na pranu je třeba určitá průprava. „Chtěl jsem všechno hned, ale tak rychle to nejde,“ krčí rameny.

Co je vlastně ta prana? Podle breathariánů se jedná o určitý druh energie, ekvivalent čínské čchi, japonské ki a indiánské many. Je to zkrátka po celém světě známá energie, která je pro planetu tvůrčí a která způsobí, že se vajíčko spojí se spermií, že ze semínka vyroste strom a podobně. Jak je ale možné jíst něco, co nevidíme? „Prana vidět je,“ oponuje Filip. „Vypadá jako mihotání kolem stromů nebo ty puntíky, když se rychle otočíme. Navíc ji cítíme i v těle, když nás něco dojme a projede námi silná energetická vlna nebo když nám vstávají chlupy na rukou. To všechno je prana,“ vysvětluje.

Posledním krokem před breathariánstvím je vitariánství, tedy požívání pouze živé, tepelně nezpracované stravy. Filipův současný jídelníček je velmi skromný a skládá se prakticky jen z koktejlů, které si připravuje. Využívá lokálního ovoce, hlavně jablka, zelí, saláty, konopí a produkty z něj. Hlavně konopné semínko, které obsahuje ideální poměr nenasycených mastných kyselin. Jeho konzumací tak vlastně přijímáme „stavební cihličky“, které tělo nezatěžují trávením.

Čas detoxikace

Jednou do týdne si Filip pochutná i na vařeném jídle, což je obvykle rýže, tofu a hrášek. „Jím podle nálady a chuti, podle toho, o co si tělo řekne. Určitě ale nejím maso. Díky maximálnímu zkvalitnění stravy dostanu v jednom koktejlu do těla tolik nenasycených mastných kyselin, co jiný člověk během celého týdne,“ tvrdí. Breathariánství vidí jako životní cestu. „Pranu přijímá z potravy každý, využije ji ale maximálně 15 procent, zbytek se spotřebuje na zpracování zbytků,“ rozvíjí myšlenky dál. Aby ale došlo k úplné detoxikaci, musíme mu nechat čas, ideálně šest až osm hodin. Když se v této době opět najíme, tělo si řekne, že s detoxikací počká. Zbytky se tak hromadí a organismus se zanáší.

Kdo se o přechod na breathariánství někdy pokoušel, určitě ví, že pevná vůle sama o sobě nestačí. Musíte chtít, věřit a půst přijmout. Například k chuti na určité potraviny nás vede buněčná paměť, pocit toho, že něco ztrácím, a chci to tedy dohnat. Mlsná nás honí i při úbytku energie, kdy hledáme většinou potraviny, které nám ji rychle dodají. Filip to vidí jako zkoušku, vnitřní boj. „Pokud budu někde v koutě ukusovat tatranku se strachem, jestli mě někdo nevidí, a s výčitkami, co to jím za hrůzu, tak si ji vůbec neužiju. Když se ale s chutí nacpu fastfoodem, je-li mé tělo dost silné, nemusí mi to vůbec ublížit,“ myslí si Filip.

Poslední krok

Breathariánství může a nemusí být pro každého. Nejde o žádnou dietu ani hladovění, jakým je půst. Breathariánství dává pocit sytosti a kvalitní výživy, jakou člověk z běžné stravy nedosáhne. Musí být ale na její přijetí fyzicky i psychicky připravený. „Fascinuje mě myšlenka, že budu spát jen tři hodiny denně a mít pořád dost energie. Mám hodně činností a těším se, jak budu mít na všechny konečně čas. To, že budu fungovat jako samostatná energetická jednotka, která svítí, ale nespotřebovává energii jiných, aby přežila. Zajímá mě i vysoký rozvoj intuice a možnost roztáhnout kapacitu mozku na maximum. Mimosmyslové vnímání trénuju už teď denní meditací, a hluboce mě zajímají všechny schopnosti, které člověk může mít a bohužel jsme je svým způsobem života ztratili,“ dodává Filip.

Registrovaných breathariánů je po celém světě na 30 tisíc. U nás v Česku se o přechod snaží spousta lidí, ale nikomu se to zatím trvale nepovedlo. Filip v této chvíli prochází vrcholem příprav, kterým je pobyt ve tmě a tichu, následovaný třítýdenním procesem přechodu, během něhož by měl splnit tři kritéria – stabilizovat tělesnou váhu, mít dostatek energie a minimalizovat potřebu spánku. Pokud se mu to podaří, stane se breathariánem. Nezbývá než mu popřát hodně štěstí.

Autor: Olga Černá vytisknout

Vaše názory

Přidat svůj názor

BIOREVUE DOPORUČUJE:


BIOREVUE DOPORUČUJE:


TIP NA NÁVŠTĚVU:


PRO VAŠE MILÁČKY:

Aktuální číslo časopisu

VYCHÁZÍ KAŽDÉ PRVNÍ PONDĚLÍ V MĚSÍCI!

Starší čísla časopisu

Created by ArtWeby | Powered by ArtCMS