Bio Revue
Předplaťte si tištěné
vydání časopisu
BIOREVUE a ušetříte!
Tel.: 225 985 225

Klára Kolomazníková: Léčím se babskými recepty

1. 5. 2018

Kdysi zažila slávu s dívčí skupinou Holki, dnes zpívá sólově. I když si prošla těžkým obdobím, dívá se hlavně dopředu. Zpěvačka Klára Kolomazníková našla také zalíbení v bylinkách a dušuje se, že bude dbát víc na stravu a pohyb.

Jaké bylo vystoupit z rozjetého vlaku skupiny Holki a zkusit to úplně sama?

S Holkami nám tehdy skončila smlouva, kolegyně se chtěly dát na sólové dráhy, já jsem tehdy nechtěla, ale když to skončilo, vydala jsem se na sólovku taky. První desku mi produkoval Michal David. Byla to samozřejmě změna – když jsem poprvé stála na pódiu úplně sama, říkala jsem si, co budu dělat, jak budu hýbat rukama, co budu říkat. Byla jsem zvyklá na kolektiv a najednou bylo všechno jen na mně. Zvykla jsem si ale rychle. Holki byly populární, ráda na to vzpomínám, dneska jsem ale už jinde. Jsem maminka, netoužím být slavná, to už jsem zažila, bylo to hezké, ale dnes mám jiné priority.

Vaše nedávné cédéčko Nebe spí je pohodové, byť titulní písničku začínáte slovy „Lásky je málo, lidí zlejch je čím dál víc“. Jak se vám daří zpívat i o vážných věcech tak, aby to člověka nepřivedlo do deprese?

Všechny písničky víceméně napsal producent Petr Fider, který byl i producentem Holek. Píše texty ze života takového, jaký je. Třeba písnička Osamělá, první singl z desky, byla napsaná už před několika lety, v době, kdy jsem se rozváděla. Petr ji napsal velice trefně. Ta písnička mě bude provázet asi už celý život, chytla se v rádiu, lidi na ni reagují. Sedí na mě, což ale neznamená, že se bráním nějaké nové lásce.

Jste samoživitelka. Prožila jste si chvíle, kdy jste neměla na růžích ustláno. Jak těžké je být s dítětem sama?

Je to těžké a opravdu jsem prožila nelehké období. Není to vždy tak, že si člověk najde partnera, pořídí si dítě, pak se rozejdou a tatínek funguje. Nečekala jsem, že můj výběr partnera bude až tak špatný. Sama s dcerou jsem zůstala hned po porodu a nebýt rodičů, kteří mi pomáhali po psychické i finanční stránce, nezvládla bych to. Neměla jsem žádnou práci a vycházely o mně jen ošklivé bulvární články. Trvalo to pár let, než jsem se z toho dostala. Dnes je to uzavřená kapitola.

Jak těžké bylo dostat se z toho?

I když jsem spadla na úplné dno, bylo hezké právě to vyhrabání se z toho ven, něco sama dokázat, člověka to neskutečně posílí do dalšího života. Byť se škrábanci a ranami, které si v sobě nesete. V mnohém to bylo užitečné. Moji přátelé prošli sítem, jejich počet se zúžil. Dnes jsem ráda, že mám šestiletou zdravou holku, která mi dělá radost. V září jde už do školy, z čehož mám vítr, miminkovství uteklo nějak moc rychle. Ale užívám si s ní vše co nejvíc.

Co vás nastartovalo, že jste se vyhoupla zase do pohody?

Trvalo to dlouho, nebyla jsem na tom psychicky dobře. Pak se začali ozývat lidi, že by chtěli, abych jela zpívat, šla na večírek a podobně. Šlo to postupně. Jsem člověk, který moc dlouho netruchlí, patlala jsem se v tom jen nějaký čas. A celou dobu jsem si říkala, že bude zase líp. Když máte zodpovědnost za malé dítě, nemůžete si říct, že to zabalíte, musíte zatnout zuby, aby rodina fungovala, i když bez táty.

Co všechno jste zkoušela?

Dělala jsem například v pojišťovnictví nebo floristice, v té jsem i absolvovala kurz. To mě tak bavilo, že bych se k tomu chtěla někdy vrátit. Jelikož jsem samoživitelka, nemohu čekat, až mi někdo zavolá, přes tři roky proto pracuji pro jednu firmu jako obchodní zástupkyně. Potřebovala jsem stabilní příjem a být v kontaktu s lidmi. Zkusila jsem tento obor a zalíbilo se mi to. Občas zkouším i jiné věci. S kamarádkou Martinou Kaňkovou, majitelkou butiku mARTina, na jaře odstartujeme kolekci společenské módy, bude to trochu specifické. Kolekce by se měla jmenovat Claara Fashion a vymyslela jsem ji proto, že rodiče dětí, které kolem sebe mám, neustále řeší, co si vzít na sebe. Moc se na to těším, bude to zase něco nového. Chystá se i něco pro ty nejmenší.

Má vaše dcera ráda hudbu?

Miluje hudbu i tanec, chodíme tančit do tanečního studia Tančírna Petra Čadka ze StarDance. Přišly jsme k tomu postupně. Zatímco já jsem už ve čtyřech letech mámě říkala, že budu zpívat a zpívala jsem před zrcadlem, Valinku baví hlavně tancování, má rytmus, pořád se hýbe. Když šla v televizi zmiňovaná taneční soutěž, byla přilepená na obrazovce. Přihlásila jsem ji proto na příměstský tábor do Tančírny a od minulého roku chodí do taneční přípravky. Jsme spokojené, děti tam vedou úžasně, Valinka je nadšená, bude pokračovat, určitě vyzkouší například latinské tance a další. Je důležité, aby rodiče podporovali děti v tom, co je baví, ať je to cokoli. Myslím, že zpěvačka z ní nebude, jakým směrem se nakonec vydá, je mi jedno, budu ji podporovat v jejích snech.

Co vy a zdravý život?

Mám velké mezery. Potřebovala bych nad sebou někoho, kdo by se mi po téhle stránce věnoval. Když jsem na pódiu, nestojím sice jako prkno, ale to nestačí. S životním stylem to mám půl na půl. Jsem narozena ve znamení Vah a jsem Váha naprosto typická. Je to u mě ode zdi ke zdi – jak s láskou, vztahy, tak s pravidelným pohybem. Nedávno jsem ale důležitý pohyb objevila, jedná se o cvičení Heat. Je to běhání na běžícím pásu, u čehož je trenér a hraje muzika. Buď jdete rovně, nebo do kopce, pomalu, rychle, nebo běháte. Není to jednotvárné. Jen se k tomu víc dokopat.

Máte doma běhací pás?

Nemám, ale chtěla bych ho mít. Bavilo by mě běhat na něm třeba u televize, když se člověk na něco zakouká, ani ho nevysiluje, že běží.

Baví vás procházky?

To jo. S dcerou hodně chodíme. Taky ráda cestuju, jsem ale hodně za volantem, jedu někam daleko, hodinu se projdu, nasednu zase do auta a sedím. Měla bych chodit víc!!

Říkáte, že ráda cestujete. Kde se vám líbilo?

Líbí se mi cestovat po České republice, máme super přírodu a památky, sice tu není moře, ale to není zase tak daleko. Vyhovuje mi Řecko, je tam krásná příroda, pohodoví lidé a chutná mi řecké jídlo. Kdybych měla lepší finanční podmínky, lákala by mě Kanada nebo Austrálie. Nevadí mi totiž dlouhé lety, s Holkami jsme kdysi letěly do Chicaga, což bylo asi deset jedenáct hodin v letadle, byla to paráda.

Jak se stravujete?

Vzhledem k tomu, že mi vloni diagnostikovali Crohnovu chorobu, což je chronický zánět střev, zhruba půl roku se víc zajímám o bylinky. Mým velkým přítelem je internet, pořád tam něco hledám. Mám štěstí, že i dcerce chutnají různé kuskusy, bulgury a bylinky. Nejím pozdě večer, nejsem moc na sladkosti. Zhřeším jen občas. Pořád bojuju s váhou, na druhou stranu si ale myslím, že lidi, kteří jsou trochu obalení tukem, nejsou tak nervózní. Když přijde nemoc, je z čeho brát. Vždycky jsem měla prsa a zadek, neumím si představit, že bych ani jedno neměla.

Snažíte se návyky v jídle nějak změnit?

Vím, že hodně věcí dělám špatně, že člověk by měl jíst pětkrát šestkrát za den malé porce. Já se ráno nasnídám a pak do dvou do odpoledne nemám nic, to je špatně, neberu si s sebou na cesty krabičky s jídlem, i to musím napravit. Zkoušela jsem i raw, veganská jídla, chutnají mi, ale ještě jsem neměla odvahu připravit je doma. Skvělá jsou třeba jídla z červené řepy, ta člověka krásně pročistí.

Mluvila jste o bylinkách. Pijete bylinkové čaje?

Ano, loni k Vánocům jsem dostala speciální bylinky na střeva, piju je dvakrát denně a je mi dobře, Crohnova choroba totiž spočívá v tom, že je vám buď dobře, nebo hodně zle. Jsem ráda, když si jednou za čas můžu dát kafe, ale nepřeháním to, nejsem kafař. Objevila jsem špaldovou kávu, ta mi taky dělá dobře. Dávám si daleko větší pozor na to, co jím.

Jakým bylinkám jste přišla na chuť?

Chodím do bylinkářství v Praze na Starém Městě, kde mají snad úplně všechno. Objevila jsem třeba úžasnou bylinku mochnu, která pročistí i hojí střeva a je dobrá na záněty. Na imunitu je zase výborný rakytník. Dobrý je také kořen pampelišky. Bavilo by mě připravovat směsi bylinek, třeba ze mě nakonec bude bába kořenářka.

Bylinky léčí, to je známá věc...

Pokud nám není úplně zle, tedy když nemáme třeba angínu, na což netrpíme naštěstí ani já, ani dcera, vypustily jsme léky, vše léčíme bylinkami, zábaly a babskými přírodními radami. Na rýmu máme rýmovník, který čicháme. Když nás bolí v krku, používáme Priessnitzův zábal. Na rýmu také pomáhá napařit si nohy po kotníky nebo lokty v horké vodě. Dcera je naštěstí docela zdravá a ani já moc k doktorům nechodím, vždycky to díky babským receptům nějak podchytíme.

Autor: Andrea Cerqueirová vytisknout

Vaše názory

Přidat svůj názor

Created by ArtWeby | Powered by ArtCMS