Bio Revue
Předplaťte si tištěné
vydání časopisu
BIOREVUE a ušetříte!
Tel.: 225 985 225

Lukáš Holub: Braňte svůj prostor!

1. 11. 2015

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak vyzrát nad útočníkem v parku nebo nad dotěrou na zastávce? Jaký podíl má v takových situacích síla a jaký psychika? I na tyto otázky nám odpověděl trenér a propagátor bojového umění WingTsun Lukáš Holub.

Jak si máme WingTsun představit?

Dá se představit například jako forma čchi-kungu, kde se cvičí velmi pomalu a vypadá třeba jako tchaj-ťi. Když přidáme více pohybu, dostaneme bojovou fázi. Tchaj-ťi bylo dříve velmi dobré bojové umění, ale za staletí bez zásadní změny a vývoje se z něj stalo spíš meditační cvičení, neslouží už k boji. Můj názor ale je, že vše by si mělo zachovat svůj účel. WingTsun je na pohled velmi atraktivní a pro mě jako velkého pragmatika má navíc i reálné použití, opravdu funguje. Navíc mu nechybí moudrost těla a duše.

Jak poznám, které bojové umění mi v ohrožení prakticky pomůže?

Když chcete, aby bojové umění fungovalo, je důležité spojení několika prvků. Hlavní je pragmatický přístup k boji. Ve WingTsun figurují prvky, které mírumilovnější lidi můžou děsit, jsou to třeba seky na krk, do očí, prošlapy kolene a podobně. Vidím, jak vás to děsí. Je ale třeba si uvědomit, že pokud už musíte použít fyzický boj, jde zřejmě o vaše přežití.

Co očekávají klienti, kteří přijdou na WingTsun?

Většinou dvě věci. Hledají klid, harmonizaci, chtějí se zbavit stresu a najít vnitřní sílu. Druhou potřebou je ubránit sám sebe, svoji partnerku a mít pocit bezpečí. Proto zůstávají u WingTsun dlouho. Může je pořád posunovat dál, neučí se jen kopy a údery. 

Říkáte, že WingTsun je mírumilovné bojové umění. Pokud se ale potřebuji ubránit, dokáže být velmi agresivní…

Bojovník není ten, který dokáže někoho zmlátit. Kdokoliv vám chce ublížit, má jasnou motivaci – chytit, uhodit, znásilnit. Ve chvíli, kdy se mu snažíte jen pasivně bránit, se jeho motiv nemění. Když ho ale chcete fyzicky porazit, změní se mu priority. Nechce útočit, chce přežít. Právě proto se používají agresivní prvky. Tím útočníka během několika vteřin zaměstnáte natolik, že získáte čas například na útěk. Otázka je, zda jste rychlejší než útočník.

Obvykle se ženám doporučuje ve chvílích napadení především utéct…

Utéct není špatné, ale záleží, v jaké fázi. Tím, jak se otočíte zády, se dostanete do nevýhodné situace. Možná budete mít na sobě nevhodnou obuv, kabelku, batoh… I šelma, která brání svá mláďata, se do určité fáze napadení chová mírumilovně. Až v momentě, kdy to nejde jinak, začne s bojem, který je pak ale velmi agresivní. Nemá jinou šanci. Pro agresora je to překvapením, na které musí reagovat. Většina boje se ale rozhoduje mnohem dřív. Musíte se naučit vnímat své okolí a situacím předcházet. Nechodit přes málo osvětlený park, mít připravenou nějakou zbraň, vědět, koho si útočníci vybírají. K samotnému napadení tedy vede dlouhá cesta. Útěk je dobrá obrana, ale pokud už k agresorovi stojíte čelem, nelze se otočit a začít utíkat. To trvá příliš dlouho a dáváte mu tím jenom šanci.

Co tedy jako první učíte ženy v rámci sebeobrany?

Vytyčit, střežit a bránit své hranice. Představte si, že stojíte večer sama na zastávce a přijde tam muž. Nemusí to být problém, chce se třeba jen zeptat, zda už jela tramvaj. Tím se k vám ale přiblíží. V tenhle okamžik není nic špatného, když mu řeknete: „Promiňte, odstupte dál!“ To je vytyčení hranic a on by to měl přijmout. Pokud ho k sobě necháte přijít, začínáte s ním hrát hru. Jakmile se přiblíží, může vás už kdykoliv chytnout, bývá to velmi rychlý okamžik a vy začnete mít problém.

Základem tedy je naučit se vnímat situaci kolem nás?

Přesně tak. Nejde o to, být paranoidní, ale když vidíte v tramvaji hlučnou skupinku, jistě vám projede hlavou, zda raději nepočkat na další spoj. Pokud byste tam stáli s dítětem, pravděpodobně na jinou tramvaj počkáte, protože máte v hlavě varování a přemýšlíte i za své dítě. Je třeba být ale zodpovědní i k sobě a podobná varování umět rozpoznat. Je to otázka volby a dělání kompromisů. Buď se vystavím potenciálnímu nebezpečí, nebo si nechám ujet tramvaj.

Co když ale hranice vytyčím a dotyčný to nepochopí nebo nechce akceptovat?

Když se k vám někdo přiblíží i přes to, že mu jasně řeknete „ne“, mělo by vás to okamžitě varovat. Musíte svůj požadavek zopakovat a nebát se opravdu zvýšit hlas. I když bude třeba opilý, mělo by ho to minimálně zarazit. Tím už si své hranice střežíte, a pokud je někdo narušuje, je to pro vás varování a zároveň vám to dává svolení, že můžete zaútočit.

Lidé se často obávají zákonných důsledků, kdy je obrana ještě přiměřená…

Zákon definuje nutnou obranu, pakliže útok bezprostředně hrozí nebo trvá. To je právě výhoda WingTsunu. Jakmile někomu řeknete: „Stůj, nepřibližuj se ke mně!“ a on přesto pokračuje, je to už útok. A zároveň pro vás signál: „Braň se!“ Právě bojová umění, která mají stejnou myšlenku jako WingTsun, vás to učí rozpoznat. Ale také vám říkají, že kromě legislativy máme i přírodní zákony, které nám velí bránit sebe a své blízké. Nemůžeme stát na chodníku před agresorem a přemýšlet, jaká obrana bude ještě adekvátní. Je potřeba umět si srovnat lidské hodnoty. Agresora právo nezajímá. My v kurzech učíme, jak rozpoznat okamžik, kdy už nejde přemýšlet, zda použít nějaký druh fyzické sebeobrany. Učíme, že člověk nesmí váhat.

Jak poznám, že právě s tímhle člověkem můžu bojovat, že není lepší než já?

Teď vlastně nastává fáze, která vás na začátku trochu vyděsila, tedy zákroky prsty do očí, seky na krk a podobně. Když proti vám stojí dvakrát tak těžký chlap, který vás chce znásilnit, pak ho nemůžete tlouct pěstičkami. Máte nárok bránit svůj život, a právě takové zákroky vám ho zachránit můžou. To je výhoda WingTsunu, že nepoužívá prvky závislé na síle. Takovou aktivní obranou útočníka překvapíte, narušíte mu očekávaný scénář, a získáte čas třeba na už zmíněný útěk.

Co si může žena z vašeho kurzu sebeobrany odnést?

Kurz pro ženy je zaměřený za prvé na prevenci, kdy se učí vytyčit hranice, střežit je a bránit, a za druhé je to boj o život. A my ženy učíme, aby kopaly, škrábaly, byly agresivní, a pak třeba utekly. Důležité je použít šestý smysl a nebát se říct: „Nechoď ke mně!“ Ženy často říkají, že je jim nepříjemné, když se k nim někdo blíží, ale čekají, že se chce jen na něco zeptat. Ale právě taková slušnost je něco, s čím agresor počítá. Ženy obvykle reagují: „Budu si připadat hloupě, co když mi nechce nic udělat.“ Říct si o vytyčení hranice ale můžeme i slušně, elegantně a s úsměvem. Je otázka, zda není hloupější nechat každého k sobě přijít a řešit situaci, až když je pozdě.

Vidíte po kurzu na ženách opravdové změny?

Ženy v sobě mají bojeschopnost přirozeně, jen je třeba ji probudit, což pokud mají bránit sebe nebo své dítě, není těžké. Po třech měsících jsou bojeschopné, ale vidí, že se toho mají ještě hodně co učit a že není dobré brát některé situace na lehkou váhu. Vědí, že potud se budou chovat mile, ale odtud je to už jejich hranice. Je na nich vidět, jak obrovsky vyrostou mentálně, zvýší se jim sebevědomí. Je to znát i během závěrečné zkoušky, kdy zhasneme, pustíme agresivní hudbu a ony mají za úkol se ubránit napadení. A jsou opravdu dobré. Kdyby naši asistenti neměli chrániče, byli by skutečně hodně dobití. 

Autor: Olga Černá vytisknout

Vaše názory

Přidat svůj názor

BIOREVUE DOPORUČUJE:


BIOREVUE DOPORUČUJE:


TIP NA NÁVŠTĚVU:


PRO VAŠE MILÁČKY:

Aktuální číslo časopisu

VYCHÁZÍ KAŽDÉ PRVNÍ PONDĚLÍ V MĚSÍCI!

Starší čísla časopisu

Created by ArtWeby | Powered by ArtCMS