Bio Revue
Předplaťte si tištěné
vydání časopisu
BIOREVUE a ušetříte!
Tel.: 225 985 225

Tomáš Lintner: Český vinař sází na žížaly

1. 5. 2017

Tomáš Lintner miluje víno, svůj vinohrad i vinaření jako takové. A také žížaly. Právě díky vermikompostu, tedy biologicky aktivnímu hnojivu, které žížaly produkují, totiž našel nový směr v pěstování vína. Vrací se k přírodě, k jejím cyklům i prostředkům.

Jak jste se dostal k práci vinaře?

Práce na vinohradě mě provází od dětství, kdy jsem o prázdninách jezdil k dědovi a pomáhal mu. Na vysoké škole jsem si pak jako téma práce pro svou diplomku zvolil zhodnocení efektivnosti investic do technologie pro řízené kvašení vína. Tenkrát jsem se setkal s tématikou vinařství i po teoretické stránce a začal jsem se jí zabývat stále víc. V té době jsem hodně cestoval, viděl jsem, jaké jsou ve vinařství trendy. Ať už to byla metoda řízeného kvašení nebo barrikování, které k nám v té době zrovna přicházely. U nás v rodině se víno vyrábělo vždycky – pro vlastní spotřebu nebo pro kamarády. Dnes se snažíme dělat mikrovinařství a vyrábíme zhruba do pěti tisíc lahví za rok. Je to velká dřina a bez zázemí a zapojení rodiny bych to nikdy nedokázal.

Jaké víno vyrábíte a na co se specializujete?

Snažíme se víno vyrábět poctivě, tedy bez velkého zásahu technologií a chemie. Pokud nějaký zásah musíme udělat, ať už jsou to kvasinky nebo odkalení, nesnažíme se vína ihned lahvovat. Do lahví jdou většinou až za dva roky, některá i později. To už jsou takzvaně v kondici a v lahvi ještě zrají. Někteří vinaři hned pár měsíců po sběru víno lahvují a snaží se prodávat. Na byznys orientované prostředí je totiž tlačí co nejdříve produkci zhodnotit. U nás to odpadá tím, že nás víno neživí a můžeme si s ním trochu pohrát. Čím dál víc se také přikláníme k respektování přírodních cyklů a používání nesyntetických hnojiv.

Co toto pojetí obnáší?

Řídíme se heslem: „Nekrm rostlinu, krm půdu!“ Rostlina si z půdy bere, co potřebuje. Takže pokud se budu o půdu dobře starat, bude se dobře dařit i rostlině. Dnes už naštěstí nejsou prioritou pouze výnosy za přispění syntetických hnojiv. Péče o půdu se stává čím dál důležitější. 

Součástí tohoto postupu je i zatravňování vinic?

Ano, v našem vinohradu se zatravňuje každý druhý pás takzvanou směskou neboli greenmixem. Jde o směs bylin, které na sebe vážou vzdušný dusík a ukládají ho do půdy. Vinohrad se pak nemusí hnojit synteticky. Půda je zároveň prokypřována relativně do hloubky, réva může snadněji zakořenit a v dalších letech lépe prospívá. Dalším důvodem pro zatravnění je i zvýšený výskyt mikroorganismů – některé zdroje uvádějí, že jich na těchto pásech žije až desetinásobně víc. A jak tyto miliardy bakterií žijí v symbióze s prostředím, vytvářejí příznivé humusové podloží.

Jakou roli v tomto procesu hrají žížaly?

Vermikompost jsem objevil před třemi lety. Založil jsem si vlastní chov žížal, které zpracovávají biologický odpad a vytvářejí tím biologicky aktivní hnojivo. Zpracování je třikrát až pětkrát rychlejší než při běžném kompostování, přičemž živiny, tedy vápník, fosfor nebo draslík, jsou v humusu po působení trávicích enzymů žížal v přijatelných formách. Do doby než jsem žížaly objevil, sázel jsem nové sazenice révy pořád stejně. A vždycky jsem měl tak šedesátiprocentní úspěšnost. Loni jsem ale ke kořenům zkusil dát vermikompost a úspěšnost byla rázem stoprocentní! Kamarád, který sázel ve stejný den dokonce do lepší půdy, měl úspěšnost jen padesátiprocentní.

Vyplatí se to vůbec, není to dražší?

Má zkušenost vede k původnímu vinařství, tak jak ho provozovali naši předci. Vinohradu nemusím dodávat syntetické látky. Ano, výsledek se sice dostaví později, ale nic v přírodě není okamžitě, všechno má svůj čas. Je potřeba věci vidět v širším kontextu, a i když jsem vzděláním ekonom, nelze vše měřit jen penězi. V delším horizontu se spolupráce s přírodou vyplatí. Je dokázáno, že syntetická hnojiva spálí živé organismy v půdě, proto je nepoužíváme. Na druhou stranu si musíme přiznat, že bioprodukce, tedy produkty bez jakéhokoliv zásahu, ve vinařství neexistují. Zatravňování vinohradu se ale opravdu vyplatí i z hlediska obhospodařování. Pokud zaprší a já potřebuju jet do vinice, traktorem to po trávě zvládnu už po pár hodinách. A určitě je velmi příjemné vidět na jaře, jak bylinky a jeteloviny kvetou, jak směs přitahuje hmyz, čmeláky i včely. Vedlejším produktem je pak značná produkce biomasy, kterou můžete nabídnout majitelům hospodářských zvířat, případně vrátit zpět do kompostu žížalám. A v neposlední řadě se na ozelenění vinic vztahují evropské dotace.

Hospodaříte také biodynamicky, tedy podle lunárního kalendáře?

Zatím ještě ne, ale několikrát jsem se nad tím už zamýšlel. Nicméně snažím se o co nejpřátelštější zacházení s vinohradem. Málokdo si uvědomuje, že to, co působí na lidi, působí stejně i na přírodu. Například železo, které pomáhá lidem s krvetvorbou, v přírodě vytváří zelené barvivo. Vitamin C je antioxidant, takže na víno působí jako konzervant, síra dezinfikuje. Nebo vápník, který má stavební funkci, dělá ve víně opěrnou konstrukci.

Co vidíte jako pozitiva a negativa současného trendu pěstování vína?

Mizí český skot a hospodářská zvířata, takže se nedostává tradičního zdroje hnojiv. V posledních letech se tak někdy setkáváme s případy, kdy z vinic jdou hrozny s velmi malou hodnotou dusíku, proto je pak nutné výživu přidávat do kvasícího moštu, aby nedocházelo k nežádoucím chutím a vůním. Ztotožňuji se s teorií, která říká: „Čím méně budeme zasahovat do révy na vinici i do zpracování vína, tím bude výsledný produkt originálnější.“ Chceme ukázat náš region a pestrost našich vín, proto příliš nezasahujeme do výrobního procesu a rodí se dobré ročníky. Prostě to ponecháme vyšší moci.

Jaké odrůdy upřednostňujete?

Současný model rozdělení vín má už několik let dva systémy. První je germánský, který se dělí podle cukernatosti, tedy pozdní sběr, výběr z hroznů a kabinet. Druhý, románský, zase říká, že tu máme nějaké oblasti, a každá si zvolí, které odrůdy jsou pro ni nejtypičtější. Při sběru se musíte rozhodnout, který z těchto systémů zvolíte. Znojemsko jako oblast si vybralo odrůdy, na které se zaměřuje – jsou to Rýnský ryzlink, Veltlínské zelené a Sauvignon.

Jak to vypadá s osudem moravského vinařství do budoucna?

Podle výsledků měření se na Moravě za posledních 60 let zvedla teplota o jeden a půl stupě. Převážná část tohoto oteplení se projevuje na podzim, tedy v době, kdy zrají vína. Pokud se střídají teplé dny a studené noci, tvoří se více aromatických látek. A pokud v listopadu nemrzne, vína mají šanci dozrát. Profesor Johnson z kalifornské univerzity zjistil, že jestli se tento teplotní vývoj zachová do budoucna, budou na tom Česká republika, Maďarsko, Rakousko nebo Německo vinařsky dobře. Vzniknou zároveň nové vinařské oblasti jako Ukrajina, Polsko nebo Velká Británie. Špatně na tom ale budou dosavadní vinařské země: Itálie, Španělsko nebo Francie. Vína z nich budou „uvařená“, budou mít málo vody, a tím pádem i málo kyselin. 

Jaký vliv má na víno ročník?

Francouzské přísloví říká: „Odrůda je matka vína, poloha vinic otcem a ročník jeho osudem.“ Například rok 2014 byl pro moravská vína velmi špatný. Na podzim, kdy víno zrálo, hodně pršelo. Vína chytla plíseň a byla kyselá. V roce 2015 to bylo zase obráceně. Nepršelo v létě ani na podzim, vína neměla téměř žádnou kyselinku.

Jaké pozitivní účinky má víno na lidský organismus?

Hlavní pozitivní zdravotní účinek vína na lidský organismus spočívá v obsahu polyfenolů, fenolických látek, které přecházejí z révy přes víno do našeho organismu. Jedním z nich je antioxidant resveratrol, ale samozřejmě není jediný. Následují přirozené vlivy na zažívací trakt, kardiovaskulární systém, boj proti Alzheimerově chorobě nebo rakovině. O tomto tématu jsou napsány stovky, možná tisíce článků i knih, stačí si je vyhledat na internetu.

Co byste si jako vinař přál do budoucna?

Je důležité si uvědomit, že víno nejsou šrouby a matice, že ačkoli se vinař snaží „přizpůsobit“ chuť požadavkům spotřebitele, ne vždy je to možné. Jak kdysi říkával profesor Kraus: „Víno je gastronomický zážitek, který je třeba si vychutnat. Má být osvěžujícím nápojem, ne zákuskem.“ Jsem přesvědčen, že každý si může najít své víno, svého vinaře a svou chuť. Vinařů v České republice jsou tisíce, většina z nich odvádí tvrdou práci. Mnozí tráví večery a noci ve sklepích, aby nabídli ten nejlepší produkt. Jednoduše bych si přál, aby zdejší konzument byl opravdu patriot, uvědomil si, že koupí naší produkce podpoří nejen vinaře či vinohradníka, ale i krásu krajiny a budoucnost celého odvětví. 

Autor: Jitka Menclová vytisknout

Vaše názory

Přidat svůj názor

Created by ArtWeby | Powered by ArtCMS