Bio Revue
Předplaťte si tištěné
vydání časopisu
BIOREVUE a ušetříte!
Tel.: 225 985 225
  • Homepage
  • Styl
  • Václav Jiráček: Krmíme zvířata tím, co můžeme jíst sami

Václav Jiráček: Krmíme zvířata tím, co můžeme jíst sami

1. 9. 2015

V životě je člověk jednou dole, jednou nahoře. Základ tohoto výstižného vyjádření nese i kavárna a restaurace, kterou spoluvlastní herec Václav Jiráček. Rozhovor tedy bude nejen o herectví, ale také o podnikání a vegetariánské stravě. 

Jako herce vás zná spousta lidí, ve spojitosti s kavárnou spíš jen ti pražští. Co vás vedlo k tomu, si ji otevřít?

Jako herec jsem kdysi dostal příležitost pracovat v pražském Café-Baru Duende a tam jsem zjistil, že mě to moc baví. A možná sehrály roli i geny, protože můj táta se pohybuje v pohostinství už od patnácti let, prostě se v tom prostředí pohybuju odmalička. Když jsem tedy zrovna netočil, nevěděl jsem, co dělat, šel jsem za bar. Pracoval jsem v baru Krásný ztráty, potom v Růžové čajovně a jednou jsem si řekl, že další podnik, ve kterém chci být za barem, by už mohl být můj.

To si řeklo víc lidí, ale jak rychle začali, tak také skončili. Obzvlášť herci…

To bych ani neřekl. Jsou u nás herci i zpěváci, kteří jsou nějakým způsobem majiteli gastra a funguje jim to, akorát se třeba neví, že ta hospoda je jejich. A ti, kterým se to nepodařilo, tak buď neměli vůbec žádné zkušenosti, nebo si nenechali poradit. Když člověk propije a projí dvacet let po restauracích, ještě to neznamená, že tomu rozumí. Já se taky nevyznám úplně ve všem, ale jsou kolem mě lidé, kteří mi poradí, a hlavně máme ty úkoly rozdělené.

Vaše restaurace a kavárna Nahoře a Dole je specifická tím, že je jak pro masožravce, tak pro vegetariány a vegany. To jsou ty rozdělené úkoly?

Svým způsobem ano. Můj společník Honza Lacina je všežravec, já jsem vegetarián a moje přítelkyně Natálka je veganka. Chtěli jsme vytvořit místo, kde by se tohle všechno potkalo, a to se nám po nějakém čase bojů povedlo. V současné době tak naše kuchyně připravuje čtyři stálá jídla nahoru do kavárny, kde si kromě veganské kávy můžete dát třeba vege burger ze seitanem a k tomu celerové hranolky s naší domácí sojanézou. Nebo moje oblíbené stir-fry tofu, to jsou japonské nudle, do nichž přidáváme zázvor, česnek a koriandr. Kromě toho, že to má výraznou chuť, je to i velmi zdravé. Veganská strava je pestrá, máme spoustu zajímavých receptů.

Neuvažujete vydat je knižně?

Přiznám se, že mě to napadlo. Chybí mi tady totiž nějaká dobrá veganská kuchařka, která by vycházela z toho, co vegan nakoupí, kde to nakoupí, co z toho doma uvaří, a také aby to bylo cenově přijatelné.

To je dobrá připomínka, protože přejít k vegetariánské či veganské stravě může být i finančně nákladné. Stačí se podívat na ceny v prodejnách s bioprodukty…

Ano, to je věc, která mě hrozně štve. Mě osobně třeba baví chuť párku, chuť toho koření v něm, ale proč jsou vegetariánské párky čtyřikrát dražší než ty normální? Přitom v nich není žádné maso.

Co se proti tomu dá dělat?

Myslím si, že kdyby se víc rozšířil sortiment toho zboží, bylo by víc obchodů s biopotravinami, byla by i větší konkurence a ceny by šly dolů. Takhle to funguje třeba v Holandsku, kde je bioproduktů mnohem víc. Na druhou stranu, já dokážu uvařit veganský oběd pro čtyři lidi za stovku a za sto padesát udělám sójový guláš pro deset lidí. Pak jsou samozřejmě jídla, která jsou náročná na peníze, hlavně kešu oříšky a ořechy vůbec. Ty by měl vegan jíst, protože jsou pro něj důležité, ale když to porovnáte s cenou dobré kotlety, vyjde to nastejno.

Když někde třeba takovou pečenou kotletu ucítíte, už to s vámi nic nedělá? Nedostanete chuť na maso?

Ne. Hodně často se stane to, že se mně i přítelkyni udělá špatně od žaludku. To maso vám vlastně začne postupem času smrdět, jako kdyby se vedle vás pálil člověk. Když se třeba někde v centru města nebo před restaurací rožní prase, mně ten pohled na to přijde neetický. A nejenže mi to hodně smrdí. Když se podívám na lidi kolem, kteří se tím cpou, pak jsou obézní, mají dnu a různé jiné problémy, musí chodit k doktorům, uvědomím si, že na to ve finále doplácíme všichni. Je to časovaná bomba.

Co máte přesně na mysli?

Je spousta věcí, o kterých se nemluví. Tahle planeta pomalu ztrácí kapacitu nás všechny uživit. Třeba kolik musíme živit zvířat! A krmíme je tím, co můžeme jíst sami. Chováme zvířata pro naše žaludky, ten byznys je obrovský.

Maso obsahuje bílkoviny. Čím je nahrazujete?

Bílkoviny máte třeba v květáku, ale i v jakékoliv jiné zelenině je jich víc než v mase. Vegani třeba zápasí s vitaminem B12, který si dokupují, anebo to někteří už ani neřeší. Zatím je zjištěno, že je to jediný vitamin, který není nikde jinde než v mase. Ale když si vezmete jiné kultury, které jsou po generace vegani, mají všechno okolo, jsou zdraví a spokojení, proč bychom tak nemohli žít taky? Ti, kteří tvrdí, že vegani jedí špatně a škodí svému zdraví, tak vůbec nevědí, o čem mluví. Není to pravda.

Vaše přítelkyně je veganka, vy jste vegetarián. Jak dlouho a proč? Z toho etického důvodu, nebo ze zdravotního? 

K vegetariánské stravě jsem přešel zhruba před pěti lety, i když jsem o tom přemýšlel už dřív. Nechci jíst maso, protože jsou to zvířata a já mám zvířata rád. Když jsem se pak zamiloval do Natálie, která tenkrát byla vegetariánka, teď je veganka, tak jsem to přijal. Ale je to každého osobní cesta a já se vydal po té své.

Říkáte před pěti lety. Předtím jste tedy maso jedl. Jak se s tím přechodem vaše tělo vyrovnalo? Neměl jste nějaké problémy? Nepociťoval jste třeba únavu nebo bolesti hlavy?

Ne, vůbec nic. Já jsem vlastně už jako malý maso moc nevyhledával. Navíc tím, že jsem musel vždycky ve školce a ve škole všechno dojídat, znechutil jsem si vepřové i hovězí. Taky jsem míval problémy s věcmi ze zabíjačky. Smrdělo mi to. Když už jsem se pak mohl stravovat podle svého, jedl jsem jen drůbež, ryby, tu a tam jsem šel na nějaký steak, z uzených potravin jsem měl rád pršut. Postupně jsem zjistil, že když už jsem rybu neměl delší dobu, tak mi vlastně vůbec nechybí. A taky zvítězila láska k mojí přítelkyni. Dobře si pamatuju na první den, kdy jsem se rozhodl, že nebudu jíst maso. Měl jsem zrovna před sebou na talíři pršut, ale stálo mě to jen tak hodinu a půl odolávání. V tu chvíli mi přece nešlo o život, ale o chuť. A to je ta nejmenší oběť.

Pijete mléko, jíte mléčné výrobky? 

Samotné mléko nepiju, ale ještě jím sýry a výrobky, ve kterých je mléko obsaženo. Když se potřebuju rychle něčeho najíst, tak si koupím sýr s pečivem. Jednou za čas si dám kozí sýr a mám taky moc rád smažák.

Klasický smažák?

Ano, klasický smažák. Vyrostl jsem na něm. Vím, že je to hrozné, eidam má úplně jinou chuť než míval, ale já ho mám rád. Samozřejmě každý den si ho nedávám. A výborné je taky použít rostlinný sýr jako smažák, dá se dobře obalit. Skoro všude, v každé potravině, i tam, kde to není potřeba, prostě mléko najdete. Všude jsou sýry, všude je mléko, je divné, proč si tedy musíme dokupovat kalcium v lékárnách.

Myslíte, že maso, mléko nebo vajíčka člověk k životu nepotřebuje?

Nepotřebuje. Jak všežravec, tak vegetarián nebo vegan se můžou stravovat špatně, ale dnes už se naštěstí nestane to, co se třeba stalo před lety jedné mojí vzdálené příbuzné, když přešla na makrobiotickou stravu. Byla osmdesátá léta, ona byla tehdy v republice jedna z mála, a protože neměla ty správné informace, málem zemřela na podvýživu. Dnes to ale všude na serverech fičí a funguje, vegani si dokážou velice rychle předat informace, a vlastně jakýkoliv kreativní kuchař dokáže uvařit bez sýru i bez masa. Tyto dvě složky jsou jen zlomek toho, co všechno vegani i vegetariáni jedí. Je přece tolik druhů zeleniny, je více druhů brambor, rýže, ale i potravin, které jsou už dávno zapomenuté. Ty, které jedli naši předci a my se k nim postupně vracíme. 

Celý rozhovor najdete v aktuálním čísle BIOREVUE, které vychází 1. září 2015!

Autor: Saša Stušková vytisknout

Vaše názory

Přidat svůj názor

BIOREVUE DOPORUČUJE:


BIOREVUE DOPORUČUJE:


TIP NA NÁVŠTĚVU:


PRO VAŠE MILÁČKY:

Aktuální číslo časopisu

VYCHÁZÍ KAŽDÉ PRVNÍ PONDĚLÍ V MĚSÍCI!

Starší čísla časopisu

Created by ArtWeby | Powered by ArtCMS