Bio Revue
Předplaťte si tištěné
vydání časopisu
BIOREVUE a ušetříte!
Tel.: 225 985 225

Zuzana Stirská: Pití zeleninových šťáv mi dává smysl

1. 11. 2017

Doslova srší energií, pije zdravé ovocné a zeleninové šťávy a cvičí jógu. Na jevišti to přitom Zuzana Stirská umí roztočit nejen s kapelou, ale i při komorním pořadu. Občas někdo nepochopí její sarkasmus, ale na to už je prý zvyklá.

Na koncertech často říkáte, že jste procestovala takřka celý svět a dnes už jezdíte jen na chatu do Davle. Čím vás to tady nabíjí?

Vyrostla jsem v Praze na Karlově náměstí, tedy v absolutním centru. A člověk chce vždy to, co nemá. Můj první domeček, na který jsme si s předchozím manželem ušetřili, byl proto v Zadní Třebáni. Tehdy to bylo těžké, neměli jsme auto, byli jsme odkázáni na vlak. V Davli jsme autem za 30 minut, vlak – Posázavský pacifik – nám staví v Praze před domem. Manžel tu chatu našel náhodou, šli lesem se známým, který mu řekl, že mu něco ukáže, a najednou se rozevřelo údolí, před okny Sázava. To všechno mě nabíjí. Když je hezké počasí, nic tady nechybí.

Jinam už nejezdíte?

Vždy na delší dobu jezdíme k moři do Chorvatska, protože tam máte garanci počasí, to jediné v Davli chybí, jinak je tady skvělé plavání, řeka je výborně teplá, málokdy v ní jsou sinice, protože voda se, na rozdíl od koupališť nebo přehrad, hýbe. Jsme v klidu, tichu a kdykoli potřebujeme, zaskočíme do Prahy.

Máte vzorně upravenou zahradu. Pracujete na ní denně?

Vůbec ne, když jsme chatu koupili, byl tady ovocný sad, a jelikož vím, že s tím je práce, nechali jsme jen listnatou jabloň, pod kterou musíme denně zametat, jinak – jelikož jsem velkým příznivcem jehličnatých stromů – jsme zde zasadili cypřiše, metasekvoje, túje nebo jalovce, což nedělá vůbec žádnou práci, jako štít před sousedy tu máme veliký bambus, který je zelený i v zimě. Pro zábavu si pěstuju nějaké drobnosti, maliny rostou samy, dýně Hokaido mi dělají radost, protože každý den tam je několik žlutých koulí, z kterých vaříme kdeco. Manžel občas poseká trávu, dělá to hrozně rád a na můj vkus častěji, než by musel. Já mám radši přírodní trávu, on jakožto Němec to musí mít přesně.

Dala jste se na zeleninové a ovocné šťávy, proč takové rozhodnutí?

Byla jsem nemocná, pořád jsem měla nějaké problémy, zlobila mě chřipka, bronchitida, měla jsem zvýšený cholesterol, dusila jsem se, mám problémy s artrózou. Chodila jsem po všemožných lékařích i léčitelích. Z knihovny na mě jednou vypadla knížka MUDr. Normana W. Walkera Čerstvé ovocné a zeleninové šťávy. Už čtvrtý měsíc tyto šťávy piju a cítím se skvěle. Doktor Walker si dělal pokusy, vedl statistiky, byl to vzdělaný člověk, který se narodil koncem 19. století. Jistě od té doby bylo vybádáno plno jiných věcí, mně ale dává smysl to, co říká, hlavně že všechny choroby pocházejí z tlustého střeva, takže je dobré mít ho v pořádku. Přidal se i manžel, i když méně než já. Koupili jsme si dobrý odšťavňovač a děláme si šťávy z mrkve, špenátu, okurek, červené řepy, brokolice nebo třeba celeru. V knížce je popsáno, co se s čím má mixovat a jaká šťáva na co pomáhá.

Ke šťávám ale normálně jíte, ne?

První dva měsíce jsme pila jen ty šťávy, navíc jsem si dala jen syrové ovoce nebo zeleninu. Je to syté, takže jsem vůbec neměla hlad. Vždyť za den spotřebujeme do šťávy každý třeba kilo mrkve, to normálně nesníte. Dopoledne si do sklenice pravidelně vymačkám celý citron, každý den piju i šťávu z grepu, minimálně tři deci, ale i půllitru, má to rozpouštět kyselinu močovou, která přispívá právě k artróze. Výsledky jsou vidět – mně i manželovi se zlepšila hladina cholesterolu v krvi, já jsem za tři měsíce zhubla o devět kilo. Nechci být ale nějak fanatická, takže k tomu i jím. Chutná mi třeba rozmixované ovoce s tvarohem a lněným olejem, jednou denně máme většinou teplé zeleninové jídlo. No a jednou za měsíc nebo za šest neděl si dám i vypečený bůček s bramborovým knedlíkem a zelím. Ráda mám třeba i bramborovou kaši s máslem, to mě nezabije.

Zajímala jste se o zdravý životní styl i dřív?

Už delší dobu jezdíme k různým léčitelům. Některé zvu i do svého pořadu Mezzoforte Zuzany Stirské, který se vysílá každou první neděli od 11 do 12 hodin na rádiu Signál. Dělám tam rozhovory s lidmi, kteří jsou něčím zajímaví, nedávno třeba s astrologem Emilem Václavem Havelkou, který má plantáže rakytníků a na pražském Smíchově svou apatyku. Pořad natáčíme v žižkovské kavárně, kterou vlastní manžel jedné z členek mého souboru Fine Gospel Time.

Léta jste zpívala na zaoceánských lodích, proplula jste takřka celý svět. Kde se vám líbilo nejvíc?

Jsem teplomilný člověk, takže všude tam, kde je teplo. Milovala jsem Karibik, je to tam čisté a hezké, líbilo se mi v Nové Guinei, na Bali, v Indonésii. I povaha tamních lidí je mi blízká, jsou srdeční a pořád si nestěžují. U nás jsou lidi často nespokojení, buď je jim moc teplo, nebo zima.

A co studené země?

Byli jsme na severu Grónska, na Islandu, většinou v letních měsících, což bylo takové jakoby slabší jaro u nás. Byli jsme na Antarktidě, v době, kdy je tam jakoby léto, občas nesměle vykoukl nějaký lísteček. Byli jsme v nejsevernějším městě světa, což je norský Hammerfest, v Norsku jsme viděli Fjordy, lesy, krásnou krajinu. Je zajímavé to vidět, ale není to můj svět. Já spíš tak plácnout sebou na sluníčku, dnes už radši do stínu, ne se halit kožichy a čepicemi.

Jak vás práce na zaoceánských lodích bavila?

Bylo to bezvadné. Jezdila jsem jako německá sólistka, měla jsem tak dva koncerty během čtrnácti dnů. Připravovala jsem si repertoár, aby se to lidem líbilo. Buď jsem zpívala s kapelou, nebo se sama doprovázela. A měla jsem čas prohlédnout si různé země.

Dodnes si scénáře koncertů připravujete sama?

Řeknu vám, že závidím zpěvákům, kterým poradí jejich týmy. Jsem sice dost tvrdohlavá, ale nebaví mě třeba vymýšlet, co si vezmu na sebe, nejradši bych jako Edit Piaf zpívala jen v jedněch černých šatech. Dnes ale mají lidi pocit, že představení musí být show. S garderobou mi radí nejstarší dcera. Kolikrát ale nemám čas soustředit se na zpívání, pořád musím hlídat, jestli mají všichni ze souboru čisté boty, sestavuju repertoár, dělám zkoušku se zvukařem nebo moderuju.

A snažíte se udržovat pozornost lidí, aby se i zasmáli?

Právě! Koncerty Fine Gospel Time nespočívají jen v tom, že se tam seřadí dopředu písničky. Vyčítají mi, že nemám pevný play list. Zpívám ale už padesát let, vycítím náladu v sále, když cítím, že se nehodí pomalá písnička, která má podle play listu přijít, změním to. Sbor je vycepovaný, diví se zvukaři, chtějí to napsané jedno za druhým. Písničky si ale nemohu dovolit přehazovat, když vystupujeme se symfonickým orchestrem, to už by bylo těžké ukočírovat.

Kdy jste měla naposledy Fine Gospel Time párty?

V neděli 22. října v Divadle U Hasičů. A vánoční koncert bude v sobotu 16. prosince. Rozjela jsem také svůj vlastní projekt Jen já a klavír, který měl premiéru v květnu v divadle Semafor. Měla jsem z toho hrůzu, říkala jsem si, že je drzost pozvat lidi, aby dvě hodiny koukali jen na mě. Navíc jsme museli naplnit divadlo během čtrnácti dnů, neměli jiný termín, bylo to mezi svátky. Přemýšlela jsem, jak to udělat rozmanité, ale nakonec se to povedlo.

Muzikální jsou i vaše děti, které se souborem Fine Gospel Time vystupují…

Všechny jsem je vedla ke zpěvu a k hudbě. Nicméně, nejstarší Viki, které je osmadvacet let, vyhrála Carusošou, má tři vysoké školy, čtvrtou začíná studovat v Malajsii, zpívá s námi, ale nikdy se tím nechtěla živit. Syn Rafael studuje jazzovou trubku na Ježkově konzervatoři, je to výborný muzikant. Je mu třiadvacet a vystupuje s různými kapelami. Nyní se pomátl a chce být hasičem, hudbu ale určitě neopustí.

Obojí má smysl…

To jo. Syn Leonard studoval klarinet a teď chce na FAMU dělat filmový střih. Nejmladší dcerka Roxana studuje na HAMU harfu, je talentovaná. Trochu s nadsázkou říkám, že kdyby víc cvičila, byla by světovou jedničkou. Už hrála v Německu a teď jede do Číny s filharmonií mladých, má hodně nabídek.

Jste pověstná svým sarkasmem, narážíte s ním?

Poprvé jsem s ním začala narážet v Německu, kde nemají smysl pro ironii. Vždycky se ptali, jak jsem to myslela, jenže vysvětlováním vtip zabijete. Říkala jsem si, že bych si nikdy nevzala Němce, a vidíte! Svého muže jsem ale vychovala, směje se mým vtipům, ví, jak to myslím. 

Autor: Andrea Cerqueirová vytisknout

Vaše názory

Přidat svůj názor

Created by ArtWeby | Powered by ArtCMS