Bio Revue
Předplaťte si tištěné
vydání časopisu
BIOREVUE a ušetříte!
Tel.: 225 985 225

Hanka Parmová: Příroda je zdrojem inspirace

1. 10. 2017

Před dvaceti lety se spřátelila s vyhlášeným bylinkářem Josefem Antonínem Zentrichem, který se stal jejím učitelem. Dnes provozuje „jeho“ apatyku a téměř na každý neduh vám najde bylinku.

Jaká je vaše nejoblíbenější bylinka?

Mezi moje oblíbené bylinky patří máta a zázvor. K oběma mám velmi blízký vztah už od dětství. Právě máta byla první bylinkou, kterou jsem jako dítě používala. Dělala jsem si z ní čaj, když mě bolelo břicho. Můj tatínek byl velký milovník čajů. Bez zeleného nebo černého čaje by nebyl spokojený. Z bylinek používal právě mátu, což byl můj první impulz k používání bylinných čajů.

A čím vás dostal zázvor?

Ten mám ráda od těch dob, kdy babička pekla vánoční cukroví zázvorky. Když zrovna nebyly, tak jsem si vyšlehala žloutek z domácího vajíčka, cukr a sušený zázvor, a na tom jsem vydržela do příštího vánočního pečení. K zázvoru mám jakýsi osobní vztah. Je mi velice příjemná jeho zemitá vůně a lehce štiplavá chuť. V dětství jsem samozřejmě ani netušila, že prohřívá organismus, má protizánětlivé a dezinfekční účinky, posiluje trávení a imunitu, působí proti nevolnosti, snižuje cukr a cholesterol, uvolňuje křeče a bolesti břicha. Podvědomí už tehdy pracovalo na plné obrátky, aby mi vybralo bylinku, která mi dělá dobře.

Bylinkami jste obklopena od dětství, chodila jste je sbírat s babičkou?

Naše generace měla jako jeden ze školních úkolů nasbírat a nasušit každým rokem určité množství léčivých bylin. To jsme se učili ve škole. Sbírali jsme jitrocel, sedmikrásky, diviznu, jetel, černý bez, lípu, kontryhel a babička nám nasušila vždycky ještě dostatečnou zásobu kopřiv, abychom splnili úkol. Když se mi narodila první dcera, už jsem bylinky používala ve své domácnosti. Nejenom při vaření, ale pamatuji si, že jsem z kopřiv dělala výživnou zálivku pro rybíz, angrešty a ovocné stromky. A na záhonku rostly samozřejmě bylinky a zelenina na vaření.

Je pravda, že není choroba, na kterou by nebyla bylinka?

Ve starých herbářích se cituje, že není bylina, aby na něco nebyla. Pod to bych se vůbec nestyděla podepsat. Podle mého názoru vzniká velká část nemocí nějakou nerovnováhou. Kdo nesprávně kombinuje potraviny, pokazí si žaludek. Do rovnováhy jeho trávení uvedou hořce chutnající bylinky. Stres vyvolává poruchy spánku, bušení srdce, průjem, zácpu, zvýšení hladiny cholesterolu, vysoký tlak, mrtvici i rakovinu. Bylince je jedno, jak si lékaři nemoc pojmenovali nebo jestli pro ni ještě nenalezli jméno. Začne postupně zklidňovat vystresovaného člověka, kterému se zlepší spánek, přestanou se mu klepat ruce, sníží se cholesterol a tlak, a tak to postupuje dále. Ale bylinky nejsou všemocné, vyřešení obtíží vyžaduje i určitou sebekázeň, úpravu životního stylu, úpravu stravy, pohyb a podobně. Říká se, že všechno je v hlavě. Někdy nemocný potřebuje jen nasměrovat, aby si uvědomil, kde je zakopaný pes.

Co dnes lidi nejvíc trápí, s čím za vámi nejčastěji chodí?

Častým problémem je únava. Ve většině případů zjistím, že jsou lidi překyselení. Projeví se to nespavostí, ekzémem, bolestí kloubů, bolestí hlavy, záněty, alergiemi. Na ten základní problém, tedy překyselení, používám zásaditou směs vápníku, hořčíku, sodíku a draslíku na přípravu nápoje. Ten udělá dobře všem, nejenom nemocným, ale i zdravým. Pro každého se najde důvod, proč minerály jeho organismus potřebuje.

Léčíte se pouze bylinkami, nebo se občas obrátíte i ke klasické medicíně?

V naší rodině preferujeme přírodní medicínu. Používáme bylinky, homeopatika, akupresuru, Reiky, využíváme znalostí systému čínské medicíny. Ale může se stát, že jsme nuceni využít i výdobytků moderní medicíny. Antibiotika určitě urychlí léčbu angíny a jejich včasným nasazením se zabrání komplikacím. Žijeme tady a teď, proto se úplně nezříkáme pomoci léků a lékařů, pokud je to nezbytné.

Kdy bylinkářství už nestačí?

Bylinářství určitě nestačí v případě akutních zdravotních problémů. Myslím tím třeba úrazy, zlomenou nohu, infarkt, zánět slepého střeva, nádor na mozku, prasklou slezinu po bouračce a podobně. Ale jsem přesvědčená, že při doléčení různých akutních záležitostí bylinky urychlí rekonvalescenci a návrat do aktivního života.

Která bylinka vás nejvíc překvapila?

Asi rozmarýn. Kdysi jsem se výtažkem z pupenů rozmarýnu doléčovala po zápalu plic. Po týdenním užívání jsem s úžasem zjistila, že mě nestudí večer v posteli nohy, což byl můj problém od dětství. Večer jsem bez teplých ponožek nemohla vůbec usnout. V dalších patnácti letech jsem pak měla studené nohy snad jen pětkrát.

Je pravda, že nejlepší bylinky rostou přímo za domem?

Bylináři tvrdí, že vše, co potřebujeme, je za humny. Měli bychom jíst to, co je v místě a čase obvyklé, co jedli naši předci. S bylinkami se to má taky tak. Naše tělo je energeticky naladěno na vše, co roste ve stejných podmínkách, jako my. Samozřejmě, že díky cestování už není tak striktně nutné to dodržovat, ale základ bych hledala ve své blízkosti. Dokonce mám zkušenost, že mi na zahrádce vyrostly bylinky, které se tam dříve nevyskytovaly. A ejhle, během krátké doby se objevily obtíže, na které se používá právě ta nově nastěhovaná bylinka.

Jak jste se vůbec dostala k Zentrichově apatyce?

Když jsme někdy v roce 1998 začali s manželem prodávat bylinky, seznámili jsme se s Josefem Antonínem Zentrichem. Protože nám záleželo na tom, jaké výrobky prodáváme, obrátili jsme se na něj s prosbou, aby nám poradil, které firmy a které výrobky do našeho sortimentu zařadit. On nám poradil a pomohl a pak nám povolil užívat i jeho jméno jako název naší firmy.

Co to pro vás znamená, je to asi čest, že?

Bylináře Zentricha jsem si vážila celá desetiletí pro jeho znalosti. Byl jako nepřeberná studnice informací. A byl to člověk takzvaně z lidu, nepovyšoval se, jeho přednášky byly zábavné, posluchači ho měli rádi. Samozřejmě že měl taky svoje mouchy, ale každý má něco. Byl to náš velice blízký kamarád. Dokonce tak blízký, že jsem mu byla za svědka na jeho svatbě.

Byl to váš učitel? Jakou vám dal nejlepší radu?

Vzpomenu si na něj každou chvíli. Trápila ho nespravedlnost a to, co se děje s lidmi v současné době. Závist, pomluvy, pletichy. Nejlepší rada? Přímo to neřekl, ale asi by to bylo, že se člověk má chovat slušně, každý má svou hodnotu. A je potřeba chránit bezbranné a slabé. To jsem si uvědomila v okamžiku, kdy jsem s ním telefonovala, když byl v nemocnici. Ptala jsem se, co mu je a jakou má léčbu. Říkal mi, že neví, že se neptá, protože ho nikdo neposlouchá a nic mu neřeknou. A to byl vzdělaný a inteligentní člověk. Jeho bylinkové rady jsou v herbářích a jeho rady duchovní najdete v knihách Třetí cesta ke zdraví.

Sběr, sušení i užívání bylinek mají svá pravidla, co je nejzásadnější?

Bylinky je třeba sbírat výhradně v místech, kde není spad zplodin z aut, tedy raději na louce a u lesa než u dálnice. Sbírají se za suchého dne a hned se dávají sušit do stínu v nízké vrstvě, aby nezplesnivěly. Nejlépe je uzavřít suché bylinky do tmavé sklenice a uložit do chladné místnosti. Záleží na tom, jestli sbíráme květy, listy nebo kořeny. Všechno má svůj čas. Sběr i užívání.

Jaké bylinky používáte v kuchyni?

V naší rodině používáme všechno, na co si zrovna vzpomeneme. Při vaření to je určitě běžné koření – kmín, pepř, paprika, kurkuma, chilli, hřebíček, bobkový list, zázvor, zelené bylinky buď čerstvé, nebo sušené. Jídlo bez cibule nebo česneku si snad ani neumíme představit. A téměř ke všem masitým pokrmům přidávám zeleninu. Masa se nezříkáme, to patří do stravy našich předků.

Doplňujete i vitaminy, nebo se spoléháte na přírodu?

V zimě používáme i vitaminy, zvláště D, B a C. Bohužel, půda, ve které rostou zelenina i ovoce, je často vyčerpaná. To se projevuje na jejich kvalitě a množství obsahových látek. Přirozeně hnojená půda má prostě něco do sebe. Proto musíme doplnit to, co v potravě už přirozeně chybí. Bez těch vitaminů a minerálů nejsme „úplní“. Podle čínské medicíny třeba hořčík stahuje jin a potlačuje jang, utišuje ducha a bolest a absorbuje kyseliny. Nebo vitamin D doplňuje ledviny a stimuluje jang, posiluje šlachy a kosti, projasňuje oči a zklidňuje ducha.

Kde všude sbíráte recepty?

Recepty nacházím v starých herbářích a někdy i v knížkách, které se bylinkám vůbec nevěnují. A samozřejmě, že na půdě po mojí babičce byly různé, pro mě důležité informace. Ručně psané recepty, některým je více než sto let. To začne časem přebírat i moje dcera Iveta, která už bylinkami taky nasákla.

A kde čerpáte inspiraci?

Úžasným zdrojem inspirace je sama příroda. Při procházce v lese a kolem řeky ke mně přicházejí nápady úplně samy. Někdy stačí malý impulz a je z toho bezva zajímavost. Někdy se mi náhle spojí různé informace, které dosud nedávaly smysl, a najednou je mi všechno jasné. Takový záblesk vědomí. A z toho mám velikou radost.

Autor: Michala Jendruchová vytisknout

Vaše názory

Přidat svůj názor

Created by ArtWeby | Powered by ArtCMS