Bio Revue
Předplaťte si tištěné
vydání časopisu
BIOREVUE a ušetříte!
Tel.: 225 985 225

Jan Hnízdil: Nemoc je nastavené zrcadlo

1. 11. 2015

Tibetský dalajláma řekl: „Jsme nemocní, protože svět je nemocný.“ Globální krize je společenskou rakovinou, nemilosrdným zrcadlem naší bezohlednosti a pýchy. „Jak můžeme chtít být zdraví v nemocné společnosti?“ ptá se MUDr. Jan Hnízdil.

Komplexní medicína, celostní přístup a zdravý životní styl jsou dnes hodně probíraná témata. Jak si vysvětlujete, že spousta lidí stále žije zcela opačně?

Zájem o komplexní medicínu souvisí s tím, co se děje ve společnosti – obrovský stres, globální krize, spousta nemocí. Lidé cítí, že už takhle dál žít nemohou. Nemoc není nic jiného než pokyn: „Člověče, takhle už ne-můžeš!“ Proto je to ne-moc. Není to ale volání po užívání léků, stejně jako společenská krize není volání po dalších penězích. Ten pokyn zní: „Lidi, neblbněte, zastavte se, zamyslete se, takhle už to dál nejde!“

Vy se v ordinaci zajímáte nejen o nemoc, ale současně o životní příběh pacienta…

Komplexní medicína není nic nového ani revolučního. Je to návrat k tradici, zkušenosti a moudrosti rodinných doktorů. Právě ti znali celou rodinu, věděli, jaké tam fungují vztahy a dokázali problém zasadit do jejich souvislostí. Já vlastně supluji takového rodinného lékaře, přitom ale využívám všech vymožeností moderní medicíny. V posledních letech jsem úplně vystoupil z jazyka latinských diagnóz a syndromů, kterým nerozumí nejen pacienti, ale už ani lékaři. Místo latiny používám lidová přísloví. Díky nim pacientům snadněji vysvětlím, co je příčinou jejich nemoci.

Často zmiňujete, že bolest a nemoc jsou alarmy, které vysílá naše tělo. My je ale tlumíme brufeny a pokračujeme v sebedestrukci…

Moderní medicína vychází z toho, že každá nemoc má objektivní příčinu a my ji pomocí techniky dokážeme odhalit a následně lékem vyléčit. Ukazuje se ale, že nejméně 40 procent potíží objektivní příčinu nemá, ať už to je bušení srdce, bolest hlavy, hučení v uších nebo průjem. Je to typický tělesný problém, kdy pacient absolvuje řadu vyšetření, ale objektivní příčina chybí. Je tedy objektivně zdravý, jen je mu stále zle. Pro biologicky vzdělaného lékaře představuje problém. O takovém pacientovi si řekne, že je buď simulant, hypochondr nebo blázen. Ale on není ani jedno z toho. Jen takzvaně somatizuje. To je klíčové slovo psychosomatiky a znamená ztělesňování složité životní situace.

Tělo mu dává signál…

Takový pacient má životní starosti, žije ve stresu, ale není schopen to vědomě změnit. Jeho tělo proto postupem času začne tuto situaci „řešit“ za něj, ztělesňovat. Bolí ho hlava = má toho plnou hlavu, trpí závratěmi = hlava se mu z toho zamotala, bolí ho záda = naložil si víc, než unese a podobně. Já tyto příčiny vysvětluji pomocí lidových přísloví. Vůbec to ale neznamená odmítání medicínských znalostí, techniky nebo léků. Medicínské vzdělání považuji za absolutní základ, bez toho bych si nikdy nedovolil pracovat s pacienty.

Tvrdíte, že spousta nemocí vzniká ze stresu…

A z čeho jiného? Náš způsob života je nesmírně stresující. Jsem přesvědčen, že drtivá většina našich nemocí je ze stresu. Je ztělesňováním nadále neudržitelného způsobu života.

Takže i za vysokým nárůstem rakoviny máme hledat stres?

Rakovina je zborcení imunity. Lidské tělo i za normálních okolností čas od času vyprodukuje buňku, která je atypická. Pokud má člověk dobrý imunitní systém, buňku zlikviduje. Pokud je ale imunitní systém oslabený, nemá taková buňka protiváhu, začne se množit, až člověka zahubí. Sami si imunitu oslabujeme znečištěnou vodou, smogem, chemií a mezilidskými vztahy. A tím vytváříme podmínky pro vznik rakoviny. Dobrá imunita rovná se dobrá nálada. Pokud je člověk vyrovnaný, uvolněný a spokojený, tak má dobrou imunitu. Rakovina není nic jiného než nastavené zrcadlo, jednotlivci i celé společnosti.

Platí to ale stoprocentně? Pokud budu jíst zdravě a žít v pohodě, tak neonemocním?

Je naivní si myslet, že člověk může být zdravý v nemocné společnosti a zničeném životním prostředí. Nemůžeme myslet jen na sebe. Pokud chceme být zdraví, musíme se starat také o své okolí.

Začít ale musíme sami u sebe…

Vysvětlení nemoci je nesmírně jednoduché. To, co je náročné, je změna, kterou musí každý udělat pro uzdravení. Pacientům říkám, že nejlepším psychosomatickým doktorem jsou pro sebe oni sami. Musí se ale včas zastavit a pochopit, co jim tělo nemocí sděluje. Každá nemoc začíná funkčními obtížemi, třeba únavou nebo mírnou bolestí. Člověk se neustále přepíná fyzicky a psychicky, stresuje se, čímž si devastuje imunitní systém. Nedbá na první příznaky, tlumí je léky proti bolesti a pokračuje v zaběhnutém tempu. Tělo se ale brání dál, a tak přijdou infekce, virózy, autoimunitní onemocnění a třeba i rakovina. Lidi si pro ni zkrátka dojdou. Rakovinu musíme pochopit. Je to informace o tom, jací jsme a jakým způsobem žijeme.

A není to přesně to, jak se ke svým pacientům chováte vy, co jim chcete ukázat?

Pacientům jen tlumočím, co jim říká jejich tělo. Člověk stůně, protože si nerozumí. Spasit se ale musí sám. Stejně jako nesmí přehlížet sebe, tak se nesmí macešsky chovat ke světu, ve kterém žije a který ho živí. Já třeba sbírám plastový odpad okolo našeho paneláku, nebo když jdu do lesa. Říkám si, že si toho třeba někdo všimne a přestane ho tam házet.

Mnozí lidé se v první fázi nemoci obrací na lékaře ze strachu, aby něco nezanedbali…

Jednak se bojí, a jednak jsou k tomu vedení. Moje babička, když ji bolelo koleno, věděla, že si moc naložila, dala si zábal, dva tři dny odpočívala a zase jí bylo dobře. Dneska se ale se stejným problémem pod tlakem medicínské propagandy běží k doktorovi. Ten pacienta pošle na rentgen, kde pravděpodobně najde drobnou artrózu, napíše tedy prášky a vyděsí ho. Z víceméně zdravého člověka se stane pacient. Přitom by hned na začátku stačilo poslouchat sám sebe a zpomalit. A když už vyhledat lékaře, tak takového, který se bude zajímat nejen o koleno, ale i o pacientův život a starosti.

Ono je ale jednodušší čekat, že pilulka to za mě vyřeší…

Jednodušší to je, ale není to řešení. Je to léčení až k úplnému uléčení. Takhle jsem fungoval před lety na klinice. Pacienti za mnou chodili: „Pane doktore, bolí mě záda, dělejte něco, já si počkám.“ Divili se, když jsem je neposlal hned na rentgen nebo nenapsal prášky, ale začal se zajímat o jejich život. Byla situace, kdy mi pacient řekl: „Co je vám do mého osobního života, nejsem tady na psychiatrii, odblokujte mi záda!“ Teď je to úplně naopak. Lidé ke mně chodí s prosbou: „Poraďte mi, co můžu udělat, abych už nemusel užívat prášky a uzdravil se.“ Změna může přijít jedině zezdola, od jednotlivých lidí, lékařů a pacientů.

Je tedy potřeba, aby tu fungovaly obě dvě linie – biologických lékařů i těch, kteří se zabývají komplexní medicínou?

Ale vůbec ne. Základem kvalitní medicíny je kvalitní praktický lékař, rodinný doktor, který včas dokáže posoudit potíže pacienta v souvislosti s jeho životní situací. Když narazí na problém, který přesahuje jeho možnosti, doporučí pacienta ke specialistovi a předá mu veškeré informace. Specialista odvede svůj výkon, a pak si ho přebírá zpět rodinný lékař. Dnes ale pacient běhá po specialistech, každý mu poví něco jiného, a on se v tom ztrácí.

Jak pacient pozná, že ho lékař léčí správně?

Doktor nemoc musí podat tak, aby ji pacient pochopil. K čemu vám bude, když vám povím, že máte tinitus nebo gastroesofageální reflux? Já se snažím vysvětlit pomocí lidových přísloví, co se s pacienty děje. Z čeho jim hučí v hlavě, co nebo kdo jim leze krkem. Pacient musí pochopit, jakou roli hraje ve své nemoci a jakou změnu ve svém životě udělat. U mě dostane veškeré informace a může si vybrat. Buď na sobě pracovat a jít cestou k uzdravení, nebo užívat prášky a potlačovat signály, které mu dává jeho tělo. Nikoho do ničeho nenutím. Jsem tu pro lidi, kteří pochopili, že oni jsou zodpovědní za svoje zdraví a chtějí se jenom poradit, kde dělají chybu. Není umění napsat recept, je umění ho nenapsat. Najít pro pacienta řešení, které by nestálo na léku. I když jsou situace, kdy se ani já bez předepsání léku neobejdu.

Nepletou si vás občas s léčitelem?

Je pravda, že ke mně spousta lidí jako k léčiteli chodí, nebo k doktorovi, který má jiný přístup. Paradoxně se mi řadu z nich povedlo přesvědčit, aby se nevzdávali medicínské péče, využili operací, chemoterapií a dalších možností moderní medicíny.

Mají vaši pacienti někdy přehnaná očekávání?

Jakmile ke mně přijde pacient s tím, že jsem jeho poslední naděje, tak ho zarazím, protože je jasné, že na mě chce všechno navalit. Odpovím mu: „To jste tady špatně, to musíte k Nejvyššímu.“ Obě strany si musí hned na začátku ujasnit, jaké jsou možnosti a jaká očekávání.

Posouvají vás pacienti, učíte se od nich?

Jedině od nich. Obrovská lekce pro mě byl jeden pacient s rakovinou, který mě nedávno navštívil. Sám bych nečekal, že ho ještě někdy uvidím. A není to žádný zázrak. Využil chemoterapii, která se mu velmi osvědčila, a hlavně se začal chovat jako zdravý. Změnil stravu i myšlení. Každému pacientovi říkám, že může být zdravý, když se bude chovat zdravě, žít zdravě, ve zdravých vztazích a zdravě se chovat ke svému okolí. Je ale potřeba to udělat včas.

Máte recept na to, jak přimět pacienty, aby se ke svému zdraví chovali aktivně dřív, než dostanou od nemoci přes prsty?

A rakovina je hodně přes prsty! Spousta pacientů mi pověděla: „Pane doktore, já vím, jak jsem si pro tu rakovinu došel a jsem jí teď vděčný. Otevřela mi oči.“ Ale těch šťastlivců, kteří ji pochopí a změnu zvládnou, zase tolik není. Jde o to, abychom ty oči otevřeli dřív, než přijde těžká nemoc. Denně tu mám zástupy manažerů, šéfy firem, kteří polykají hrsti léků. A ptají se mě, jak to zvládnout, aby mohli fungovat dál.

Co jim radíte?

Jediné řešení je vystoupení ze systému, protože tady už nejde jen o zdraví, ale o život. Je důležité si najít vlastní cestu, když si myslím, že proud nejde dobrým směrem. Nemá smysl proti němu bojovat, ale mít svůj směr. Nemoci, stresy a globální krize jsou z toho, že jsme se odtrhli od přírody a mysleli si, že poručíme větru a dešti nebo že to za nás zařídí neviditelná ruka trhu. Vidím jedinou šanci, že se každý začne chovat zdravě sám od sebe a bude změnu šířit mezi další lidi, a tím měnit systém. Možná si natluče, ale nerozbije se úplně, jako když neudělá vůbec nic.

Autor: Olga Černá vytisknout

Vaše názory

Přidat svůj názor

Created by ArtWeby | Powered by ArtCMS