Bio Revue
Předplaťte si tištěné
vydání časopisu
BIOREVUE a ušetříte!
Tel.: 225 985 225

Jana Schwarzová: Do detoxikace jsem vložila své srdce

1. 1. 2017

Od roku 2012 funguje v Ostravě Centrum řízené a kontrolované detoxikace. Za jeho vznikem a vedením stojí drobná brunetka, která v sobě skrývá obrovskou sílu. Dokázala překonat vlastní problémy i psychickou poruchu svého manžela.

Jak dlouho působíte jako detoxikační poradkyně?

Od roku 2008, letos to tedy bude devátý rok. O čtyři roky později jsem začala působit také jako lektorka vzdělávacích seminářů v ostravském centru.

Co předcházelo vašemu seznámení s přípravky Joalis, jak jste se k této metodě dostala?

Asi jako naprostá většina ostatních terapeutů – přes svoje nemoci. Předcházelo tomu velmi náročné období, kdy končilo moje tehdejší manželství, které bylo opravdu hodně komplikované. Bývalý manžel trpěl psychickou poruchou, den ze dne se rozjel naprosto šílený kolotoč událostí a já byla doslova hozená do vody, ve které jsem se plácala, jak to šlo. V té době se mi do ruky dostala kniha o holotropním dýchání. Původně jsem hledala cestu, jak pomoci manželovi, ale ošetřující psychiatr řekl, že pro něj se tato metoda vůbec nehodí. Ať prý začnu dýchat já. Poslechla jsem ho a musím říct, že zážitky změněného stavu vědomí pro mě byly fascinující. To bylo někdy mezi lety 2000 a 2002. Tehdy jsem si asi také poprvé uvědomila, že mezi nebem a zemí je něco, o čem se v té „normální“ společnosti nemluví. Byl to pro mě zároveň impulz, kdy jsem začala nahlížet na život v hlubší rovině.

To byl tedy váš vstup do alternativy a hodně vám to pomohlo psychicky. Jak jste na tom byla po fyzické stránce?

Kromě psychických problémů jsem začala mít i problémy fyzické – bolesti hlavy, gynekologické potíže. A protože jsem nikdy nebyla zastáncem léků, začala jsem hledat různé knihy o bylinách a jiných alternativních terapiích. Dostala jsem se tak až k literatuře od MUDr. Josefa Jonáše. To byl pro mě obrovský impulz. Ihned jsem se přihlásila na kurzy. Aniž bych o té metodě cokoliv věděla. Dojížděla jsem do Prahy a hned po absolvování kurzu jsem začala s přípravky Joalis pracovat. Mám pedagogické vzdělání a obrovsky mě baví učit se nové věci. Už předtím jsem měla hotové kurzy například pulzové, reflexní terapie nebo aurikuloterapie. Protože už jsem měla svou klientelu, de facto jsem šla vlastně o krok dál a nabídla detoxikační přípravky.

Komu byste detoxikaci doporučila? Je z vašeho hlediska vhodná pro každého?

Ano, je. A už před narozením! Metodou jsem stále nadšená a po zkušenostech ze své každodenní praxe jí i pevně věřím. Když jsem začala detoxikovat, chodila jsem k doktoru Jonášovi. Setkání s ním pro mě mělo obrovský význam. Výsledky mé vlastní detoxikace mě tak překvapily a nadchly, že jsem při cestě do Jeruzaléma zasunula do zdi nářků papírek s přáním: „Ať se Joalisu daří!“ Doktor Jonáš mi neskutečně pomohl a „nakopl“ mě do dalšího života. Do detoxikace jsem doslova vložila své srdce!

Co vás na metodě MUDr. Jonáše zaujalo nejvíc?

Jsou různé cesty alternativní léčby, ale v Joalisu je naprosto skvělé to, že propojuje emoce s fyzickými problémy. A to je fantastické a nenahraditelné. Právě používání emočních přípravků mě přesvědčilo asi nejvíc. Některým mým klientům dokonce stačí brát jen přípravky Joalis Streson, Emoce nebo Nodegen a jejich problémy vymizí. Pole psychosomatiky je opravdu obrovské.

Jaké máte zkušenosti s propojením detoxikační a klasické medicíny? Spolupracujete s odborníky, s lékaři?

Ano, už i v našem ostravském centru vystudovalo metodu řízené a kontrolované detoxikace několik lékařů. Jsem za to vděčná a skoro se všemi jsem v kontaktu. V některých případech, které řeším, je nutný i pohled západní medicíny a ten s nimi mohu konzultovat. Čím dál více lékařů mi dokonce své pacienty posílá. Většinou tehdy, když tuší, že za jejich problémy může být skrytá borelie nebo nějaký virus. A protože nemají metodu, jak si to spolehlivě ověřit, pošlou je za mnou.

Vidíte tedy posun k většímu zájmu o tuto metodu i mezi lékařskou veřejností?

Ano, zcela určitě. Lékaři jsou stále otevřenější. Bude to asi uvědoměním, že diagnózy jsou i pro západní medicínu čím dál složitější. A oni sami na svých pacientech vidí, že berou hrsti léků a nic nepomáhá. Takže jim začíná být jasné, že chyba je na hlubší úrovni. Já věřím tomu, že se to jednou propojí, v tom jsem optimista. Za pár let totiž hrozí, že všichni budou mít všechny nemoci. A co pak dál? Nemohou přeci jít všichni naráz do invalidního důchodu.

U jakých zdravotních potíží máte osobně nejlepší zkušenosti?

Zaměřuji se hlavně na psychické a duševní problémy. Je to logické, protože moje osobní problémy byly tohoto rázu. Za celou dobu, co pracuji v tomto oboru, se každému klientovi snažím věnovat hodinu. Všechno si také píšu. Mezi kolegy jsem proslavená svými slohovými pracemi. Jsou to velmi přesné poznámky, které mi pomáhají zjistit, co za kterou zdravotní komplikací stojí. Vždycky se klienta podrobně vyptávám, jak se cítí, co ho trápí a podobně. Při dalších návštěvách se pak dívám na posun. To je hrozně důležité – kam se kdo posunul po fyzické stránce, kam po psychické. To nás potom společně navede až k jádru problému.

Jak to vypadá konkrétně?

Někdo přijde a je mu ze začátku úplně všechno. Takže vůbec netuším, kde začít. Ale u třetí, čtvrté návštěvy už ten problém většinou dostane konkrétnější obrysy. To znamená, že se člověk začne cítit líp fyzicky. Někdy se samozřejmě může stát, že se psychicky propadne a jeho stav se na čas zhorší. To jsou ale dočasné detoxikační projevy. Já si prostě s klientem povídám o všem, zajímají mě hlavně vztahy. Nejen partnerské, ale i ty mezi rodiči a dětmi. Je hodně cítit, že dnes lidem chybí příležitost někomu se svěřit. Pro mě je důležité dát jim tuto možnost.

Co považujete za svůj zatím největší úspěch?

Za obrovský úspěch považuji vybudování Centra kontrolované a řízené detoxikace v Ostravě. V době, kdy jsem s praxí začínala, byla v Ostravě jen jedna terapeutka. Myšlenku na zřízení detoxikačního centra jsem zhmotnila vlastně z ničeho. Velkou hnací silou pro mě byl i pan doktor Jonáš – chtěla jsem založit vzdělávající institut, který by vychovával další kvalitní terapeuty. Dopředu jsem ale vůbec netušila, s jakou poptávkou se setkám. Na prvním kurzu jsem ale měla už 20 lidí a to mě strašně povzbudilo a ukázalo, že o metodu je zájem. S veškerou skromností si myslím, že jsem udělala kus práce. Je to vidět například na každoroční výstavě Zdraví a duše na Černé louce, kam zavítá až 14 tisíc lidí. Na našem stánku potkávám stále více terapeutů a klientů Joalis z Ostravy a okolí.

Máte nějakého klienta, který vám zůstal v paměti?

Napadá mě jedna mladá dívka, teď bude mít 18 let. Když s ní rodiče poprvé přišli, bylo jí 15. Poté, co jí lékař předepsal antikoncepci, upadla do endogenní deprese, tedy deprese bez zjevné příčiny, a musela začít brát antidepresiva. Její psychika byla sice složitá už předtím, ale antikoncepce byla zřejmě poslední kapkou, která to celé spustila. Měla silné akné, neustále rozhozenou a nepřirozenou menstruaci. A k tomu depresi. Nasadila jsem u ní emoční přípravky, které odvedly neuvěřitelnou práci. Všechno to byla vlastně psychosomatika. Nedávno u mě byla – je to taková šikovná a veselá slečna, úplně jiný člověk. V současné době se už pomalu odpoutává od rodičů, dokonce si našla přítele. Její případ považuji za velký úspěch. Protože tihle lidé, pokud se jim včas nepomůže, jsou pak nešťastní, nemocní a pro život vlastně nepoužitelní.

Naplňuje vás pořád tato práce? Určitě to často není úplně jednoduché, pracujete na třech místech, do toho přednášíte…

Ano, pořád mě to baví. I když jsem někdy opravdu vyčerpaná. Lidí hledajících pomoc je hodně. Ale když mě něco baví, přestávám vnímat čas. Propadnu se do nějakého zvláštního prostoru, do zaujetí daným problémem. Celé mě to pohltí tak, že pak občas nemůžu zvednout ruce ani nohy.

Jak tedy relaxujete, čím se dobíjíte?

Hodně sportem. Mám ráda in-line bruslení, klidně ujedu 30 kilometrů tam a 30 zpátky. V okolí mého bydliště máme výborné cyklostezky, takže někdy i půl dne bruslím. Začnu volným tempem, pak zrychlím, dám si kafe a pak zas dokola. V zimě strašně ráda lyžuju. A taky mám dva psy – jorkšíry. Sice na ně občas nadávám, ale když přijedu domů, tak mě svou přítomností dokážou odstavit od všech problémů. A dobíjí mě samozřejmě také rodina. Můj druhý manžel je muzikant, takže mě velmi uklidňuje poslouchat, jak cvičí na kytaru. Do jeho klidu a vyrovnané povahy jsem pořád zamilovaná. Má i skvělý vztah s mou devatenáctiletou dcerou z prvního manželství.  

Už jste zmínila, že ve vašem prvním manželství jste zažila nečekanou turbulenci, o co šlo?

Manžel, aniž by to kdokoli z okolí tušil, trpěl bipolární afektivní poruchou. Dříve se této nemoci říkalo maniodepresivní psychóza. Jednou v neděli odešel normálně do firmy, zabouchl dveře a na týden se po něm slehla zem. Našla jsem ho až po urputném hledání v psychiatrické léčebně. Nepoznával mě. Bylo to strašné. Já jsem do té doby pomalu ani neměla tušení, že nějaká psychiatrie vůbec existuje. Bylo mi 27 a měla jsem doma rok a půl starou dceru. Manžel měl velkou stavební firmu, a když najednou nebyl schopen ji vést, sesypali se věřitelé na mě. O chodu firmy jsem nevěděla vůbec nic, ale musela jsem najednou „přecvaknout“. Z dnešního pohledu se až divím, že jsem to všechno ustála. Jsem si téměř jistá, že kdybych tenkrát nezačala holotropně dýchat, byla bych na tom mnohem hůř. A samozřejmě mi k návratu do „normálu“ pomohly i přípravky Joalis. 

Autor: Jitka Menclová vytisknout

Vaše názory

Přidat svůj názor

BIOREVUE DOPORUČUJE:


BIOREVUE DOPORUČUJE:


TIP NA NÁVŠTĚVU:


PRO VAŠE MILÁČKY:

Aktuální číslo časopisu

VYCHÁZÍ KAŽDÉ PRVNÍ PONDĚLÍ V MĚSÍCI!

Starší čísla časopisu

Created by ArtWeby | Powered by ArtCMS