Bio Revue
Předplaťte si tištěné
vydání časopisu
BIOREVUE a ušetříte!
Tel.: 225 985 225

Lidmila Pekařová: Měli bychom vědět, co v životě chceme

1. 3. 2018

Jak bojovat se stresem, efektivně komunikovat s partnerem a předejít rozpadu vztahu? Na tyto otázky nám odpověděla klinická psycholožka Lidmila Pekařová. „Musíme najít každý sám sebe a dělat věci podle svého,“ prozrazuje jeden z důvodů.

O současné době a společnosti se někdy říká, že na nás klade příliš velké nároky a způsobuje nadměrný stres. Nemáme zkrátka jen nízkou frustrační toleranci?

Frustrační tolerance, tedy míra odolnosti, je u každého z nás jiná. Pokud se naučíme rozlišovat věci podstatné, na kterých skutečně závisí naše spokojenost, a věci nepodstatné, kvůli kterým je zbytečné se rozčilovat, máme toleranci na náročné podmínky dnešního života vyšší.

Proč se tedy tolik stresujeme?

Jde o to, jak umíme přijímat nabídky společnosti a jak se necháváme ubíjet. Ženy jsou často zranitelné veřejným míněním, chtějí obstávat jako lepší, než ve skutečnosti jsou, prezentují se jako chytřejší, hezčí, spořádanější. Kopírují minulost a neumí se osvobodit, uplatnit vlastní myšlení. Prostě si říct častěji: Takhle to chci já?

Co dělat, aby na nás stres neměl zdrcující dopad? Jak se mu bránit a jak mu předcházet?

Je nutné vědět, co v životě chci, a zejména, co nechci. Chtění je věc vůle. Například chtít se naučit mluvit anglicky. To znamená projít čtyřmi fázemi. Fáze jedna znamená „chci“. Fáze dvě už zahrnuje koupit knihu a sešit, přihlásit se do kurzu. Fáze tři: chodit na hodiny, mít program v diáři a opakovaně se učit. Fáze čtyři: dokončit výuku a umět mluvit. Většina z nás zvládá první dvě fáze a dál jen sní.

V čem je tedy zásadní problém?

Že nevíme, co chceme a co nechceme. Nemyslíme, jen napodobujeme a hledáme spokojený život podle jiných. Ale ti jsou jiní. My musíme najít každý sám sebe. Myslet za sebe a dělat to podle svého.

Mnozí lidé také pociťují stres z odpovědnosti, ať už v práci či v rodinném životě. Jak s ním pracovat?

Odpovědnost souvisí s rolí a pozicí. Každý musí mít jasno, v jakém pořadí má své tři základní životní postavení. Profesní pozici má na prvním místě ten, kdo rodinu živí, tedy ten, kdo přináší významně vyšší finance. Ten upřednostňuje pracovní čas, vzdělávání, služební cesty i s nepřítomností doma. Druhé místo patří rodině, tedy partnerovi, dětem, svým rodičům, domácnosti. Třetí v pořadí je vždy relax. Sport, zájmy, zábava a kamarádi. Je ideální, pokud jeden partner má toto pořadí a druhý jiné, tedy na prvním místě rodinu, na druhém pracovní uplatnění a na třetím volný čas.

A odpovědnost dětí?

Jejich pořadí výkonu je stejné. Dítě, které se učí s chutí a nosí výborné známky za zvládnuté učivo, má učení, soutěže a odborné olympiády na prvním místě. Na druhém podíl práce doma, kde už za něco odpovídá – je to tedy jeho práce. A potom se baví.

Zdá se, že častější jsou dnes také partnerské krize, nevěra a rozvod…

Kde chybí odpovědnost, tam nastupuje opak, tedy nezodpovědnost. Já si nemyslím, že je nevěr víc než za našich předků. Jen ji netajíme, naopak mnozí se aktivitami s jinými partnery chlubí.

Čím je nevěra či nefunkčnost partnerských vztahů způsobena?

Jedním z důvodů je snaha žen zajistit dětem místo zdravé výchovy, samostatnosti a soběstačnosti jen luxusní hotel. Dítě pak neposlouží dospělým, nemá své povinnosti mimo školu a vstupuje do dospělosti. Nachází partnera a s ním co? Sex a nepohodlí. Doma někdo pral, žehlil, nakupoval, vařil, uklízel, ale teď? Všechno je teď horší a nic nefunguje. A tak se volí rozchod a nový vztah.

Takže dělat dítěti hotel je špatné?

Máme řadu vysokoškoláků, u kterých myje okna, povléká postele, pere a žehlí matka. S pocitem nezodpovědného rodiče, který se schovává za pokřivenou filosofii: Ať se mládí vydovádí! A syn? Sedí u počítače, baví se. Jenže dítě je spokojené, když se stává soběstačné a zvládá vše, co k životu potřebuje. Umí se postarat o sebe i o někoho dalšího!

Neustále se mluví o důležitosti partnerské komunikace. Někdy mi ale připadá, že si žena a muž nemohou vůbec rozumět. Každý má jinou logiku řeči…

Žena nemá jinou logiku řeči. Žena má nebo nemá logiku v myšlení a podle toho jedná. Žena, která vyžaduje peníze od partnera, chce, aby on pracoval za oba. Ale zároveň chce, aby byl odpoledne včas doma. K tomu není co dodat. Stejný výraz často znamená v představě muže a ženy něco jiného. Třeba pořádek. Pro muže je to situace, kdy ví, co kde má a co kde najde! Kalhoty na židli, aktovku na křesle, hrneček na odkapávači. Nic nechce hledat.

Často se také můžeme dočíst, že se mají partneři hádat efektivně. Jak má taková hádka vypadat?

Efektivní hádka je bez afektu. Klidně sdělený fakt a požadavek. Jasně vymezené výhody a ztráty. Ten, kdo neumí efektivně jednat s partnerem, ten neumí komunikovat ani s dítětem a nikdy nemůže řídit poradu. To bude jen samý výkřik, opakování toho, co už bylo sděleno, jeden fakt zastřený dalším. Prostě zmatek a nikde nic, jen neklid a zloba.

Jaké nejčastější chyby v partnerství dělají muži a jaké ženy?

Nerespektují osobní potřeby druhého, vzájemnou odlišnost. Muži si nevšímají potřeb partnerky a „žijí po svém“, ženy uznávají své postoje jako jediné správné. Odlišný je třeba postoj k bytu. Ve společném bytě chce obvykle muž své pohodlí, chce tam bydlet, odpočívat, vidět své věci, které bude zítra potřebovat. Žena chce byt vystavovat na obdiv, chce se bytem chlubit, a to i za cenu nepohodlí.

Jak důležitou roli dnes hraje sex? Nelpíme na něm příliš, nebo je pro vztah opravdu tak zásadní?

To je natolik individuální, že bych nehledala nějaké pravidlo. Někde je sex určujícím motorem i po mnoha letech soužití, jinde je epizodou a brzy vzpomínkou. Fungující vztah znamená, že to, co mám, chci mít i nadále.

Autor: Romana Volgemutová vytisknout

Vaše názory

Přidat svůj názor

Created by ArtWeby | Powered by ArtCMS